Autoři mohou zasílat své příspěvky do rubrik STUDIE, ESEJE, TEXTY. Příspěvky zaslané do rubriky Studie mohou být po předchozí dohodě postoupeny do recenzního řízení (na doporučení redakce) dvěma nezávislým recenzentům z příslušného oboru. Recenzní posudek tvoří dvě hlavní části – posouzení pro redakci z hlediska kvality příspěvku a anonymní poznámky a doporučení pro autora příspěvku. S výsledkem recenzního řízení je autor seznámen a případně požádán o úpravu rukopisu.
Konečné rozhodnutí o publikaci všech textů je v kompetenci šéfredaktora. Příspěvky nejsou honorovány.
Rozsah rukopisů je 5–25 normostran u studií, 5–10 u esejí a textů.
Texty autoři zasílají na emailovou adresu casopisset@seznam.cz
FORMÁLNÍ NÁLEŽITOSTI PŘÍSPĚVKŮ
Texty musí po formální i obsahové stránce splňovat obecné požadavky kladené na odborné články z oblasti vědy a uměleckého výzkumu. Měly by být psány s příslušnými bibliografickými náležitostmi. Stylistická a gramatická správnost jsou samozřejmostí. Redakční rada si vyhrazuje právo na jazykové a formální úpravy rukopisu. Všechny případné změny však musí být schváleny autorem během autorských korektur. Autor příspěvku též zajišťuje autorská práva k doprovodným obrazovým materiálům. Autoři jsou povinni se řídit základními etickými pravidly publikování.
Zaslané rukopisy musí být ve finální podobě, tedy nerozpracované či fragmentární. Rukopisy přijímáme ve formátech .doc, .docx. Bibliografické náležitosti musí být řádně zpracovány.
PUBLIKAČNÍ A UŽIVATELSKÉ PODMÍNKY
Na všechny uveřejněné příspěvky zůstává autorům copyright. Poskytnutím příspěvku do časopisu S-E-T pro posouzení k publikaci poskytuje autor práva k dílu. Autor prohlašuje, že příspěvek nebyl doposud nikde publikován a nepodléhá tudíž jiným autorskoprávním vztahům. Také prohlašuje, že je skutečným, původním autorem či spoluautorem příspěvku a je oprávněn s ním nakládat. V případě spoluautorství potvrzuje, že další autoři souhlasí s finálním zněním příspěvku a se samotným publikováním. Publikovaný příspěvek je možno sdílet, tj. rozmnožovat, tisknout, nikoliv však za účelem získání přímého obchodního prospěchu nebo jiného peněžitého plnění. Při dalším využívání díla je uživatel povinen uvést původ díla – tedy název, autora a zdroj.
Termíny uzávěrek: 15. května a 15. listopadu
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PRO BIBLIOGRAFICKÉ CITACE (dle ISO 690)
Podtržené položky jsou v následujícím textu povinné. Primární odpovědnost – jméno autora je vždy v invertovaném tvaru a příjmení velkými písmeny, tj. JUNG, Carl Gustav nebo zkráceně JUNG, C. G.
Je-li v dokumentu uvedeno více autorů, uvádíme všechny autory do počtu tří, oddělujeme je čárkou: Wills, G., Johnes, F., Fletcher, G.
Při větším počtu autorů uvádíme pouze autora prvního nebo typograficky zvýrazněného a připojíme zkratku et al.: Wills, G., et al.
Název dokumentu píšeme kurzívou. Podnázev oddělujeme dvojtečkou a začínáme malým písmenem.
Je-li v dokumentu ISBN či ISSN (seriálová publikace) uvedeme ho. Za každým interpunkčním znaménkem je vždy mezera!
Monografická publikace
Primární odpovědnost. Název díla: podnázev díla. Označení vydání. Místo vydání: jméno nakladatele, rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní číslo ISBN.
SAUSSURE, F. de. Kurs obecné lingvistiky. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989.
Části a stati v monografiích, příspěvky ve sborníku
Odpovědnost za příspěvek. Název příspěvku. In Název zdrojového dokumentu. Označení vydání. Místo vydání: jméno nakladatele, rok vydání. Lokace ve zdrojovém dokumentu.
TOMAN, M., KREJČÍ, J. Imunita proti infekci. In Veterinární imunologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. Kapitola 4, s. 153–229.
Seriálové publikace
Název: podnázev. Odpovědnost k seriálové publikaci. Vydání. Údaje o vydávání (data a/nebo čísla). Místo vydání: jméno nakladatele, rok vydání. Standardní číslo ISSN.
Časopis pro moderní filologii. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. 1991, roč. 73, č. 1. Říčany: SK Press, 1991. ISSN 0008-7386.
Článek v seriálové publikaci
Odpovědnost za příspěvek. Název článku. Název zdrojového dokumentu. Rok, ročník, číslo svazku, lokace části. Standardní číslo (ISSN).
SMEJKAL, V. Proč nový zákon? CHIP: magazín informačních technologií. Listopad 1999, roč. 9, č. 11, s. 54–55.
Diplomové, rigorózní a habilitační práce
KNOTEK, P. Kultura jako péče o duši. Praha, 1999. 89 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na katedře andragogiky. Vedoucí diplomové práce Zdeněk Kratochvíl.
Elektronické zdroje
Povinně uvádíme druh média (online, CD-ROM, disketa atp.), přístup ke zdroji (dostupné z:…), verze, datum citace.
HEJTING, Ingo. Interconnectivity and the hybrid library. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 10 [cit. 31. 12. 1999]. Dostupný z <http://ikaros.ff.cuni.cz>.
Univerzita Karlova v Praze [online]. Praha: Univerzita Karlova. Poslední aktualizace 8. 2. 2008, [cit. 8. 2. 2008]. Dostupné z <http://www.cuni.cz>.
ODKAZY NA CITACE
Používáme dva typy odkazů na literaturu: poznámky (na straně textu pod čarou, na konci kapitoly nebo na konci celého dokumentu) a odkazy v závorce.
1. Poznámka pod čarou
V textu autor cituje, používá horní index nebo číslici v kulaté závorce (hned za slovem, pokud se poznámka vztahuje ke slovu, pokud k celé větě nebo většímu celku, následuje index až za větou a interpunkčním znaménkem) a poznámku pod čarou. V poznámce pod čarou je odkaz na stránky v publikaci, článku apod., odkud cituje, minimálně autor a název spolu s přesným vymezením stránek.
DONIGER, Wendy. Splitting the Difference. Chicago: University of Chicago Press, 1999, s. 65.
2. Odkaz v závorce
V textu autor používá odkaz v závorce (DONIGER, 1999, s. 65). Pokud jsou citace číslovány podle svého výskytu v textu, lze zkrátit druhou a každou další citaci daného dokumentu s tím, že se uvede pouze autor a číslo citace prvního výskytu s přesnou specifikací stran aktuální citace. Příp. je možné použít i „op. cit.“, pokud se neopakují citace z více děl autora.
1 DONIGER, W. Splitting the Difference. Chicago: University of Chicago Press, 1999.
2 SAUSSURE, F. de. Kurs obecné lingvistiky. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989.
3 DONIGER, W., cit. 1 / op. cit., s. 65.
Pokud se cituje z textu, z něhož se citovalo bezprostředně předtím, zapisujeme jen „tamtéž“ a konkrétní stranu.
1 DONIGER, W. Splitting the Difference. Chicago: University of Chicago Press, 1999, s. 65.
2 Tamtéž, s. 78.