ÚVODNÍ SLOVO 2/2022

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

v aktuálním čísle časopisu S-E-T Vás již podruhé zveme do nového online prostoru, který je platformou pro šíření a vzájemnou komunikaci myšlenek, výsledků výzkumu a experimentů různých podob tvorby divadelního umění. I tentokrát nabízíme pohled zevnitř ven, 8 autorů mapuje pohyby v umění. V umění, které má i své trhliny.

Způsoby přemýšlení o divadle/performanci se postupem času proměňují, to je samozřejmé a žádoucí. Mění se přístupy i kompozice, objevuje se nová estetika. Vznikají další experimentální oblasti umění. Vyžadují se citlivost, emoce a myšlení v rovnováze např. v devising, postdramatické principy, ekologická důraznost, také využití vědy a jejích nástrojů, samozřejmě mezioborové a mezikulturní vědění i smýšlení. V každém případě je tu vždy prostor pro dialog, ať jde o divadlo/performanci/instalaci… uvnitř/venku…, ať je to nazkoušené, improvizované či zcela náhodné s nic netušícími kolemjdoucími diváky/paticipanty.

S radostí prezentujeme profesorskou přednášku doc. MgA. Vratislava Šrámka s názvem Možný přístup k řešení zvukové komponenty scénického díla/projektu a jeho aplikace ve výuce, a to hned v úvodu nového čísla časopisu. Z důvodu koronavirové pandemie a následného pozastavení divadelního života si dovolujeme publikovat texty s ojedinělými tématy, které vyšly již dříve v tištěné podobě. Doufáme, že vám budou inspirací i nyní.[1] Kateřina Dolenská, mj. šéfredaktorka časopisu Loutkář, předkládá studii Trojí způsob animace, úvahu o současném loutkovém divadle.[2]

Dále následují čtyři texty současných a bývalých doktorandů Katedry alternativního a loutkového divaldla (KALD). Stručný úvod do českého sociálního cirkusu Barbory Adolfové je odhalením celosvětového konceptu využívajícho technik (nového) cirkusu. Sociální cirkus stojí na hranici umění, vzdělávání, práce s mládeží, sociální práce, zdravotnictví a dalších oborů. Komparativní analýza pedagogické metody Jana V. Dvořáka a Agnes Limbos Jakuba Maksymova jak jinak než porovnává metody výuky předmětného divadla a divadla objektů obou zmíněných tvůrců. Monika Kováčová, režisérka a bývalá doktorandka KALD, v Projektu Batolárium – od nuly až k trom prezentuje fenomén Theatre for Very Young[3], který naplňuje potřeby našich nejmenších i nejmladších diváků. Lucía Škandíková se v Hledání vztahu rámu a scénografického prostoru oprošťuje od okolního dění, soustředí se na divadelní portál, který „rámuje pohled diváka na jeviště“ a vytváří tak iluzi reality. Kateřina Šplíchalová Mocová ve studii Otevřená dramaturgie a její specifika v procesu tvorby inscenace s lidmi s mentální retardací nabízí přehled poznatků specifické praxe, kdy se dramaturgie stává expanzivním hledáním, poznáváním a sdílením při integraci herců se znevýhodněním s profesionálními divadelníky.

Mezi volnější texty, které jsou osobní reflexí vlastní tvorby, patří fejeton Jitky Vrbkové Jak zaparkovat česká divadla actor-specific v kulturním systému. Popisuje nástrahy divadelní tvorby s herci s handicapem. Ve formě je ukrytá odpověď Jakuba Maksymova nabízí náhled na komorní loutkově-technologický projekt Prefaby, který uvedli s Dominikem Migačem v roce 2019 v pražském NoDu. Pokud se dopracujete až sem, věříme, že „přečtete“ i jisté kvalitativní estetické a kulturně-sociální významy.

S-E-T informuje, přemýšlí, vede dialog o výzkumu a výsledcích bádání v rozličných oblastech divadelního umění. Je otevřený širokému spektru praktických i teoretických přístupů, tendencí, nabízí případové studie dokazující konkrétní tvůrčí postupy tvorby i uměleckého vzdělávání a výzkumu. Chcete-li se k nám připojit, napište nám.

-km-

[1] Všichni autoři textů 2. čísla časopisu S-E-T jsou současnými pegagogy či studenty (doktorského programu) Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

[2] Původní text vznikl pro publikaci O animaci (z různých stran současného loutkového divadla) nakladatelství Pražská scéna v roce 2019.

[3] Celosvětový trend Divadlo pro nejmenší (od 3 měsíců do 3 let), používají se také Early years theatre, Baby theatre.

Obálka: Klára Pernicová. Foto: Kateřina Barvířová