Barbora Adolfová
STRUČNÝ ÚVOD DO ČESKÉHO SOCIÁLNÍHO CIRKUSU
CO JE SOCIÁLNÍ CIRKUS?[1]
Co vás napadne, když se řekne „cirkus“? Po dvanácti letech práce v CIRQUEONu – Centru pro nový cirkus[2] jsem vysledovala, že záleží na tom, kolik je dotazovanému let, odkud je a jaké se věnuje profesi. Mezi nejčastějšími odpověďmi se objevují slova asociovaná s tradičním cirkusem (např. slon, šapitó, piliny) a představitelé cirkusových disciplín (žonglér, akrobat, klaun). Dospělí zmiňují i emoce (strach, napětí, úžas). Pokud je respondent z umělecké komunity a/nebo většího města, často přidává ještě jména souborů nebo festivalů (Cirque du Soleil, Letní Letná, Cirk La Putyka). Když se ale zeptáte cirkusových lektorů, začnou vyjmenovávat termíny jako „spolupráce“, „rozvoj“, „důvěra“, „radost“ a „podpora“.
Sociální cirkus je celosvětový koncept využívající technik (nového) cirkusu při práci se specifickými skupinami. Mezi cirkusové techniky můžeme zařadit žonglování, vzdušnou i pozemní akrobacii, ekvilibristiku a klaunérii, ale v širším pojetí také tanec, hudbu a práci s rytmem, pohyb s objektem, magii nebo třeba akrobatické skákání přes švihadlo. Mezi specifické skupiny můžou patřit lidé s postižením nebo duševním onemocněním, lidé ohrožení sociálním vyloučením, národnostní nebo sexuální menšiny, ale také senioři nebo teenageři.
Už jen základní vymezení, čeho a koho se sociální cirkus týká, nabízí bezpočet kombinací pro projekty, které v jeho kontextu vznikají. Sociální cirkus stojí na hranici umění, vzdělávání, práce s mládeží, sociální práce, zdravotnictví a dalších oborů. V České republice existují sociálně cirkusové projekty v nemocnicích, nízkoprahových klubech, školách, domovech pro seniory, sociálních ústavech, i přímo na ulicích měst.
Přidávám tři příklady z ČR, na kterých bych ráda vysvětlila, proč cirkusoví pedagogové nemluví nejdřív o jednotlivých cirkusových disciplínách, ale spíš o dopadu aktivit na účastníky – Cirkus Paciento, Cirkus v Jedli a „mladý cirkus“ (tzv. Youth Circus je pro lidi ve věku od 11 do 18 let).
Cirkus Paciento
Ledovec, z. s.[3] je organizace působící na Plzeňsku podporující lidi s duševním onemocněním a/nebo mentálním postižením. Jejich hlavní činností jsou sociální služby, většina jejich odborných zaměstnanců má tedy vzdělání v sociální práci, pedagogice nebo zdravotnictví. Ve spolupráci se Zdravotním klaunem[4] v roce 2008 odstartovali projekt Cirkus Paciento, se kterým každoročně navštíví několik českých psychiatrických nemocnic.
V instituci stráví pět dní, během kterých pacienty učí jednoduché cirkusové a kouzelnické triky, společně zpívají a hrají na hudební nástroje a zkouší společné kabaretní vystoupení, do kterého se někdy podaří zapojit i zaměstnance nemocnice – sestry, terapeuty nebo doktory. Poslední den se v improvizovaném divadelním prostoru odehraje show pro ostatní pacienty a zaměstnance, která z vystupujících nápomocným přístupem cirkusových moderátorů udělá hvězdy.
Nezřídka se stane, že Cirkus Paciento objeví skrytý nebo pozapomenutý talent v lidech, u kterých by ho ostatní pacienti ani zdravotníci nečekali. Když se ukáže, že pacient umí žonglovat pěti míčky, hrát na akordeon nebo zpívat operní árie, okolí ho začne vnímat úplně jinak. Cirkusová návštěva má ale pro aktivní účastníky i diváky přínos, i když se žádné velké překvapení neobjeví. Problémem českých psychiatrických a sociálních institucí je úmorná rutina, kterou přítomnost pozitivně naladěných a ztřeštěně působících cirkusových lektorů spolehlivě naruší. Stěžejním funkčním prvkem sociálního cirkusu je možnost zažít úspěch. Každé zvládnutí nového triku, jakkoli jednoduchého, přináší společně s podporujícím přístupem lektorů pocit úspěchu vylepšující sebehodnocení účastníků. V závěrečném představení je navíc úspěch z vnějšku ohodnocen i potleskem diváků. Společné vystoupení pacientů a zaměstnanců na jednom jevišti je pak pro obě strany neobvyklým narušením rolí a hierarchie, které přispívá ke schopnosti vnímat člověka ne jako nemocného či ošetřovatele, ale jako lidskou bytost.
Cirkus v Jedli
„Jedle“ je zkratka názvu Jedličkův ústav a školy[5] užívaná jeho studenty a zaměstnanci. Díky otevřené mysli vedení Jedle nám bylo s CIRQUEONem dvakrát umožněno strávit týden v jejich tělocvičně při cirkusových lekcích. Studenti Jedle mají tělesné nebo kombinované[6] postižení v různém rozsahu – od vadného držení těla přes nepohyblivost některé z končetin až po celkovou paralýzu.
Zúčastnění cirkusoví učitelé proto museli výuku přizpůsobit tomu, co jednotliví studenti dokázali fyzicky vykonat. Toho jsme docílili úpravou cirkusových pomůcek a zvýšenou asistencí při provádění aktivit. Na příkladu Jedle se dá dobře ukázat, že úspěch vychází z očekávání. Nemůžeme samozřejmě čekat, že dítě pohybující se na vozíčku bude dělat triky na závěsné šále, nebo že student s nepohyblivou pravou paží bude ve vzduchu žonglovat sedmi míčky. Můžeme ale zmíněnému dítěti poprvé v životě dopřát zážitek houpání se v šále a studentovi s omezením pohybu paže zprostředkovat žonglování tím, že míčky ze vzduchu přesuneme na Juggle Board – na stole položenou desku s pěti drážkami, ve kterých lze míčky posílat.[7] Kromě již popsaného zážitku z úspěchu a pokroku a změny rolí ve vztahu student-pedagog/terapeut jsme v Jedli pozorovali ještě další pozitivní dopad. Radost z možnosti vyzkoušet něco úplně nového vedla u dětí i starších studentů k tomu, že se snažili docílit i pro ně náročných pohybů – v zaujetí hrou tak zároveň procházeli pohybovou rehabilitací, ke které je jejich fyzioterapeuti často obtížně přesvědčují.[8]
MLADÝ CIRKUS
Nejčastější formou sociálního cirkusu v České republice je tzv. „youth circus“. V češtině je zatím zažitý anglický termín, ale začíná se prosazovat překlad „mladý cirkus“. Rozumí se jím využití cirkusových technik při práci s dětmi a teenagery.[9]
Kromě samotné výuky cirkusových technik se cirkusoví lektoři zaměřují na práci se skupinou a její dynamiku, rozvoj jednotlivých studentů, a především podporující přístup oceňující i sebemenší pokrok a motivující k dalšímu tréninku.
Cirkus při práci s dětmi a teenagery funguje z mnoha důvodů. Umožňuje jim zažít dobrodružství a adrenalin při riskování v bezpečném prostředí (např. při tricích závěsné akrobacie), naučit se důvěřovat ostatním a být důvěryhodnými pro ostatní (např. při stavění lidské pyramidy), vnímat vlastní pokrok díky tvrdé práci. Dále nabízí možnost najít vlastní identitu (různorodost cirkusu jich nabízí širokou škálu) a taky je to zábava nekompromitovaná nucenou soutěživostí.[10]
Za posledních šestnáct let v českém prostředí vzniklo devět organizací zabývajících se mladým cirkusem profesionálně. Všech devět center jsem v létě 2021 přizvala ke spolupráci na první studii mapující český mladý cirkus[11]. Byly osloveny organizace, které nabízejí pravidelné cirkusové lekce pro děti, teenagery a mladé dospělé, a ve kterých je nový cirkus hlavní aktivitou. Ze studie tak byly vyloučeny např. domy dětí a mládeže, které mají kroužek žonglování jen jako jednu položku ze své široké nabídky. Rozhovory byly vedeny se zástupci sedmi cirkusových center, dvě zbývající organizace se nezúčastnily z důvodů pracovní vytíženosti svých zástupců. Zastoupené organizace jsou Budecirk, Cirkusárna, Cirkus LeGrando, Cirkus Mlejn, CIRQUEON, Kejklířský spolek Cascabel a Žongléros Ansámbl.
Studie se zaměřovala na počty studentů a lektorů a jejich demografické složení, vyučované cirkusové techniky a jejich prezentaci v rámci vystoupení, prostory, financování, organizační strukturu organizací a také dopad pandemie COVID-19 na jejich aktivity.
Výsledky budou během léta 2022 publikovány na webu CIRQUEONu a Cirkonetu – česko-slovenské sítě mladého a sociálního cirkusu[12].
Proč sociálního cirkusu v ČR není víc?
Přitažlivost cirkusu pro obory jako je vzdělávání, sociální práce a zdravotnictví tkví v jeho rozmanitosti a schopnosti nabídnout možnost zapojení každému bez ohledu na schopnosti, talent, věk a předchozí zkušenosti. Protože je ale spojení cirkusu s dalšími obory v českém prostředí ještě stále novinkou, naráží profesionální cirkusoví lektoři a jejich organizace na problémy s financováním. Tím, že sociální cirkus přechází mezi několika obory, je obtížné ho zařadit do obecně užívaných škatulek. Sociální cirkus bývá podporován projektově, tedy krátkodobě a bez jistoty, že se pořádající organizaci po vyčerpání aktuálního grantu podaří sehnat peníze na pokračování rozběhnutých aktivit.
Na otázku, co vnímají jako největší překážku při financování vlastních projektů, respondenti studie nejčastěji odpovídali, že jim chybí dostatečné administrativní zázemí a zkušenosti s psaním grantových žádostí. Zmiňovali i obtížné zařazení v systémech s tradičním dělením oblastí a fakt, že málokteří poskytovatelé veřejných i soukromých zdrojů vědí, co sociální cirkus je. Organizace, které cirkus řadí i mezi sportovní aktivity, pak jako překážku vnímají většinové financování sportovních aktivit přes zkostnatělé sportovní svazy, do kterých se nechtějí hlásit.
S cirkusovými lektory se už od roku 2013 každoročně setkávám na pravidelných setkáních česko-slovenské cirkusové sítě Cirkonet, na kterých se o financování projektů a advokacii oboru bavíme. Vím proto, že CIRQUEON je jedinou organizací v České republice (a na Slovensku) s týmem, který intenzivně pracuje na fundraisingu aktivit mladého a sociálního cirkusu.[13] V ostatních organizacích buď produkční tým vůbec nemají, nebo je z větší části vytížen koordinací dalších aktivit organizace (umělecká činnost, provoz prostor, komunikace se studenty) a na aktivní vyhledávání grantových příležitostí a vyplňování žádostí už jim nezbývá čas.
Cirkonet se proto snaží cirkusové lektory informovat a vzdělávat v projektovém řízení. Po dlouholetém snažení a intenzivní advokacii sociálního cirkusu se CIRQUEONu v roce 2022 podařilo získat od Norských fondů prostředky na pokrytí částečného úvazku koordinátorky sítě, která by v ideálním případě měla během grantem financovaných 18 měsíců zajistit další podporu pro udržení Cirkonetu v chodu. Českému sociálnímu cirkusu se tak snad blýská na lepší časy.
Úvodní foto: Barbora Žentelová
[1] Ve stále probíhající oborové diskusi jsme se rozhodli preferovat termín „sociální cirkus”. Před deseti lety jsme začali používat počeštěnou variantu anglického „social circus“, tedy „social cirkus“ kvůli negativním asociacím, které vyvolávalo slovo „sociální”. Dnes už je nejčastěji používáno ve spojení se sociálními sítěmi a rádi bychom měli ustálený český termín, přijímáme tedy obecně rozšířenou českou podobu „sociální cirkus“.
[2] Více o CIRQUEONu na https://www.cirqueon.cz/.
[3] Více na https://www.ledovec.cz/.
[4] Více na www.zdravotniklaun.cz.
[5] Více na http://www.jus.cz/.
[6] Kombinovaným postižením se označuje souběh dvou a více smyslových postižení.
[7] Juggle Board je žonglovací pomůcka vyvinutá americkým lektorem Craigem Quatem. Více na https://www.quatprops.net/.
[8] Video z projektu pod názvem Functional Juggling workshop s Craigem Quatem je možné shlédnout na https://www.youtube.com/watch?v=S4LdA1jIaQ4&ab_channel=CirqueonCZ (1. 5. 2022), reportáž z prvního projektu CIRQUEONu v Jedli je dostupná zde: https://www.cirqueon.cz/_publication/cirkus-v-jedli-circus-at-jedle (27. 11. 2020).
[9] V celosvětové cirkusové komunitě probíhá živá diskuse o vymezování termínů „youth circus“, „social circus“ a dalších termínů jako např. „developmental circus“ nebo „community circus“ – všechny se překrývají a jejich pojmenování je ovlivněné především regionálně. Pro potřeby tohoto článku používám termín „youth circus“ jako podmnožinu sociálního cirkusu, protože pozitivní přínosy cirkusových projektů pro děti a mládež sledujeme bez ohledu na to, jestli jde o „specifickou skupinu“, nebo „standardní“ vzorek populace.
[10] Více informací najdete v dizertační práci Reginalda Boltona s názvem Why circus works, kterou obhájil v roce 2004 na Mudroch University v Perthu v Austrálii.
[11] Studie byla podpořena grantem Studentské grantové soutěže DAMU pro rok 2021.
[12] Více na www.cirkonet.cz.
[13] Více na www.cirkonet.cz.