Kateřina Dolenská
VELKÁ ŠANCE PRO LOUTKÁŘSKÝ OBOR
Ústav pro výzkum a studium divadla alternativního, loutkového a divadelní tvorby ve specifických skupinách Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze vznikl transformací někdejšího Výzkumného pracoviště Katedry alternativního a loutkového divadla v polovině roku 2020. Ve svých aktivitách navazuje na umělecko-výzkumnou a pedagogickou činnost KALD a je úzce propojen především s jejím doktorským programem.[1]
Pro loutkáře je založení specializované sekce Ústavu rozhodně dobrá zpráva, byť ani předchozí Výzkumné pracoviště loutkáře nepřehlíželo a vydalo například velmi inspirativní soubor studií Živé dědictví loutkářství (ed. Zuzana Vojtíšková, 2013) nebo výpravnou monografii věnovanou scénografovi a pedagogovi KALD prof. Petru Matáskovi (2013). Každopádně je potřeba připomenout, že se u nás serióznímu systematickému výzkumu a publikační činnosti v oblasti loutkového divadla věnují jen sbírkotvorné instituce v čele s neobyčejně aktivním Muzeem loutkářských kultur z Chrudimi pod vedením Simony Chalupové, a dále brněnské Moravské zemské muzeum (zejména publikacemi Jaroslava Blechy), a do jisté míry i Muzeum loutek Plzeň nebo Divadelní oddělení Národního muzea s pobočkou v Prachaticích. Ze soukromých iniciativ je pak nezanedbatelná publikační činnost manželů Marie a Pavla Jiráskových, a to je víceméně vše.[2] Další badatelská teatrologická pracoviště, a to jak katedry divadelní vědy (na pražské FF UK, brněnské FF MUNI, olomoucké FF UP) nebo katedra teorie a kritiky DAMU, tak Kabinet pro výzkum českého divadla (po odchodu doc. Alice Dubské) nebo Tým pro výzkum moderního českého divadla Akademie věd ČR se totiž loutkami zabývají pouze okrajově nebo vůbec – vzhledem k tomu, že je české loutkářství zapsáno jako jeden z mála tuzemských kulturních fenoménů na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO (2016), jde o naprosto nepochopitelný postoj.
A přitom v sobě loutkové divadlo stále skýtá velký badatelský potenciál! Kvůli dlouholeté marginalizaci, která mnohdy smrskla loutkové divadlo na pouhou zábavnou platformu pro děti, oboru dodnes chybí třeba systematicky uchopené a analyzované dějiny českého loutkového divadla druhé poloviny 20. století (jakési pokračování nepřekonatelné publikace Alice Dubské Dvě století českého loutkářství, AMU 2004, která končí výklad rokem 1945), stejně jako ucelený základní přehled dějin světového loutkářství. Nemluvě o nedostatku teoretických studií (toto vakuum nastalo zejména po úmrtí Karla Makonje a Jana Císaře), které by reflektovaly turbulentní proměnu pojmu loutka, resp. loutkové divadlo, a jeho obsahové zastarání nesoucí v sobě jistou přesudečnost a neatraktivitu. Je třeba hledat nové pojmosloví, které by dokázalo reflektovat současné loutkářství, kde se stále častěji hlásí ke slovu práce s předměty ve smyslu rekvizit, nikoli jednajících loutek-figur, anebo práce s materiálem.
Právě v tom by mohla spočívat jedna z aktivit Ústavu pro výzkum a studium divadla alternativního, loutkového a divadelní tvorby ve specifických skupinách DAMU – cíl doplnit alespoň některá bílá místa v loutkářské bibliografii, iniciovat odborné konference a inspirovat pro výzkum mladé badatele, a to vše ideálně ve spolupráci právě se jmenovanými institucemi a případně oborovými organizacemi, jako jsou Spolek pro podporu tradic loutkářství, České středisko UNIMA nebo přímo UNIMA International, v jejíž nejvyšších patrech se čeští zástupci pravidelně objevují.
V současné době probíhá pod hlavičkou Ústavu dvouletý projekt průzkumu živosti českého loutkářství související se zmiňovaným zápisem statku na seznam UNESCO. Jeho výsledky přinese konference (konaná v červnu 2022) a odborná publikace, která má za cíl ozřejmit specifikum českého loutkářství a nahlížet na „tradici českého loutkářství“ v linii profesionálního, nezávislého i amatérského loutkářského umění. Pomyslným vyvrcholením výzkumu pak bude uspořádání výběrové přehlídky na podzim roku 2022 během Přeletu nad loutkářským hnízdem.
Na výzkumu se v současné době podílí více než dvacet autorů, ať už se jedná o divadelní praktiky nebo teoretiky. Jmenovitě jsou to: Marek Bečka, Jaroslav Blecha, Kateřina Dolenská, Michal Drtina, Markéta Formanová, Jaroslava Holasová, Luděk Horký, Simona Chalupová, Miloslav Klíma, Andrea Králová, Markéta Králová, Jakub Maksymov, Nina Malíková, Braňo Mazúch, Jan Novák, Jana Pilátová, Luděk Richter, Robert Smolík, Lenka Šaldová, Vratislav Šrámek, Veronika Švecová, Zdeněk Aleš Tichý, Pavel Vašíček, Zuzana Vojtíšková, Elena Volpi a Adéla Vondráková. Tento široký okruh slibuje velký tematický záběr, a především kontextové vnímání problematiky z mnoha úhlů pohledu.
Díky Ústavu se tak může – a to nejen ve výše zmiňovaném projektu – propojit řada erudovaných a zapálených badatelů, kteří společně rozšíří sumu vědění o loutkovém divadle a pomohou mu k většímu pochopení a uznání ze strany laické veřejnosti, ale i kolegů z poněkud prestižnějších divadelních oborů. Protože každá další odborná kniha pomáhá loutkářství podpořit, zviditelnit a propagovat, ale i emancipovat.
Úvovodní foto: Klára Pernicová
[1] Podrobněji viz https://www.damu.cz/cs/katedry-programy/vyzkumne-pracoviste-kald/ (citováno 30. 12. 2021)
[2] Badatelskou platformou případně mohl být časopis Loutkář, který sice příležitostně pořádá odborná sympozia a konference, ale v současné finanční a personální situaci nemá na kontinuální původní výzkum kapacitu, a navíc je jeho primární poslání už od založení v roce 1912 jiné – spíše informační, osvětové a popularizační. Publikované studie a seriály tedy nejčastěji přebírá po domluvě s domácími i zahraničními autory.