Kateřina Dolenská VELKÁ ŠANCE PRO LOUTKÁŘSKÝ OBOR Ústav pro výzkum a studium divadla alternativního, loutkového a divadelní tvorby ve specifických skupinách Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze vznikl transformací někdejšího Výzkumného pracoviště Katedry alternativního a loutkového divadla v polovině roku 2020. Ve svých aktivitách navazuje na umělecko-výzkumnou a pedagogickou činnost KALD a je úzce propojen především s jejím doktorským programem.[1] Pro […]
Zuzana Vojtíšková KLASICKÉ POHÁDKY JAKO PROSTŘEDEK KOMUNIKACE A SDÍLENÍ Popularita pohádek a hlubší zájem o ně v posledních letech roste. Pohádka je žánr, kterému se v naší kultuře v podstatě nelze vyhnout. Všichni jsme s ním nějak obeznámeni, ať už k němu získáme kladný, nebo záporný vztah, ať už nás tyto příběhy trvale oslovují, či naopak popuzují, nebo k nim zůstaneme zcela neutrální. Pohádky často vyvolávají […]
Pavel Hubička OBRAZ, PROSTOR, SCÉNA Je studie, která se ve své detailní podobě ve formě disertační práce věnuje fenoménu obrazu ve scénickém prostoru. Obrazy realizované na scéně mají svůj původ ve vnitřních numinózních obrazových vzorcích, rezonujících s tématem konkrétní inscenace. Zvnějšnění vnitřních obsahů na scéně v konkrétních scénických obrazech prochází tvůrčím procesem v charakteristických prostorech. Prostorem paměti – obrazů v […]
Klára Pernicová ANIMACE V PŘIROZENÉM VNÍMÁNÍ SVĚTA Animace je bezesporu fundamentem loutkového divadla. To ale v žádném případě nemůže znamenat, že je to něco, co máme jít hledat pouze do divadla (nebo případně ještě do filmu) a jenom tam. Spíše je animace něčím, co do sebe divadlo přijímá a s čím pracuje, co si ale půjčuje z toho nejobecnějšího vnímání světa, aniž by […]
Miloslav Klíma PROSTOR PRO DRAMATURGII V DIVADELNÍ TVORBĚ VE SPECIFICKÝCH SKUPINÁCH K trvalému tvůrčímu dialogu patří nezbytně i zastavení a ohlédnutí. Odtud pramení dále uvedené postřehy a zkušenosti dramaturgie při účasti na divadelní tvorbě ve specifických skupinách. Začněme tím, co si dramaturgie obvykle vytýká před závorku tak, že nahlédne realizovaný výsek tvorby z odstupu a pokusí se základní tvůrčí potenciál pojmenovat v parametrech svébytné […]
Elena Volpi LOUTKOVÉ DIVADLO A VÝCHOVA V DIALOGU Když divadelníci tvoří pro děti, v praxi často naráží na otázku souvislosti mezi divadlem, vzděláváním a výchovou. Článek z pohledu divadelního tvůrce odmítá zjednodušování divadla ve službách didaktičnosti a nabízí širší pohled na jeho výchovnou funkci. Opírá se o diskusní setkání uskutečňovaná na půdě LGM (Loutkové divadlo v Mariboru) jako o příklad podnětné praxe, která může divadlu a výchově umožnit […]
Vladimír Novák UMĚNÍ JAKOŽTO JEDNA Z MOŽNOSTÍ POZNÁVÁNÍ SVĚTA MOTTO „Změnit svět? To se ještě žádnému divadlu nepodařilo. Ale jestliže je ve společenství něco v nepořádku, potom se především divadlo musí ptát, proč tomu tak je, a už tímto tázáním zkoumat osobní vztah ke světu a vytvářet takové společenství ve svém prostředí, které se po smyslu ptá.“[1] PODSTATA A SMYSL DIVADELNÍ TVORBY […]
Vladimír Mikeš POHLED ZA HERECTVÍ Před lety jsme založili divadelní antropologii, která se zabývá tím, co je na divadle nejdůležitější – tedy člověkem vstupujícím na scénu. I na scénu každodenního života. Ne divadlem pro divadlo. Ptá se, jak žít a jak jednat v životě. Zkoumá vztah člověka ke světu. Divadelní antropologie je otázka vztahu k druhým a nelze ji nastolovat v společenství, které […]
© s-e-t, Klara Pernicova, Teluro, Wordpress