Petr J. Novotný
AUTORSKÝ TEXT JAKO VYSOKOŠKOLSKÁ DISCIPLÍNA I: ZMAPOVÁNÍ TERÉNU
1 / Úvod a kontext[1]
Autor literárních děl (prozaik, básník, dramatik) byl ještě zhruba před sto lety solitérem, autorským samoukem, „selfmademanem“ – se svojí tvorbou byl zkrátka sám od prvního nápadu až do uvedení díla (či do uložení výsledného textu do šuplíku). Většinou měl samozřejmě možnost své nápady či rukopis konfrontovat s druhými formou autorských čtení či individuálních konzultací (obojí nejčastěji u kavárenského stolku v kruhu jemu podobných), avšak „institucionální“ pomocnou ruku začala nabízet až moderní společnost během první poloviny 20. století.
V knižní branži se (jak ve světě, tak u nás) zhruba od třicátých let pozvolna etablovali nakladatelští redaktoři, jejichž úkolem je spolu s autorem rozvíjet budoucí produkt určený pro veřejnost a trh (což neznamená nutně komercializaci tohoto produktu, ale rozhodně profesionální přístup a výstup). Pokud jsme ale teprve na začátku cesty, máme tvůrčí puzení a psát chceme, jenže nám to jaksi tak úplně samo nepíše, i tak máme možnost využít tvůrčí opory – a sice pedagogické.
Vysokoškolská pedagogická podpora literárního autorského procesu (o niž půjde v tomto článku především) má podobně jako redakční práce své kořeny v první polovině 20. století, tentokrát však pouze v USA, kde byly postupně na několika univerzitách zavedeny pionýrské semináře tvůrčího psaní (creative writing)[2]. Tentokrát se tedy etabloval proces (nikoli nutně završený produktem) a kondiční psaní (nikoli nutně vedoucí k definitivnímu dílu). Až od šedesátých let se „obor“ začal šířit masivně, jak po dalších školách v USA, tak do Evropy (zejména ve Velké Británii, Německu a Francii).[3] Východní blok zůstal v tomto směru v izolaci až do pádu komunismu v roce 1989 – pedagoga měl u nás student-autor k ruce pouze na filmových a divadelních oborech v rámci scenáristiky a dramaturgie. V devadesátých letech se nadechla veškerá tuzemská pedagogika a autorské psaní (zejména to s visačkou „Tvůrčí psaní“, jež u nás záhy přistálo přímou linkou ze Západu) získalo rychle podporu mnoha univerzit. Na přelomu tisíciletí se pak vývoj oboru ustálil.[4]
Nyní je tomu tedy třicet let, co ve svobodném ovzduší čeští tvůrci nejen píší, ale coby profesionálové mají k ruce politickým režimem nezatížené redaktory, a pokud svoji kreativitu teprve rozvíjejí na vysoké škole, pak se mohou opřít o pedagogy.
To, jak je autor naváděn a veden během tvůrčího procesu, je tématem mého disertačního výzkumu na katedře autorské tvorby a pedagogiky (KATaP) DAMU. Svým způsobem jde o autoetnografický výzkum: profesně totiž působím jako knižní redaktor a zároveň na DAMU vyučuji předměty dotýkající se psaní. Své zkušenosti dlouhodobě porovnávám s kolegyněmi a kolegy z oboru – a krom toho jsem se rozhodl (s vidinou rozšíření obzoru a nabytí pevnějšího faktického základu) zmapovat současnou výuku[5] autorského psaní na vysokých školách v ČR.
2 / Metodika rešerše
Mým záměrem bylo nalézt ve studijních programech předměty, kde vznikají autorské texty (tedy kde anebo pro které studenti píší své původní umělecké texty). Klíčovým zdrojem dat pro mne byly studijní plány a přehledy předmětů ve veřejně přístupných částech informačních studijních systémů jednotlivých škol (a dále následná rešerše v materiálech z akademického prostředí a částečně i rozhovory a korespondence s konkrétními pedagogy a studenty).
Pro svoji rešerši jsem si stanovil klíčová slova: „autor“, „text“, „tvorba“, „psaní“, „kreativita“ a „čtení“ (a jejich slovnědruhové a morfologické varianty jako „autorský“, „tvůrčí“, „kreativní“ apod.).
Zdaleka ne každý nalezený výsledek byl zárukou, že jde o předmět podporující umělecké psaní: např. právě „psaní“ nejčastěji v předmětech odkazovalo k pedagogickému uchopení výuky psaní rukou na prvním stupni ZŠ. Anebo k akademickému, odbornému psaní. „Tvorba“ se primárně týkala jiné než literární – namátkou textilní, nebo tvorby rozpočtu, dokumentace apod. „Texty“ byly mnohdy spojeny s interpretací – např. historické, liturgické texty v rámci filologických studií. „Autora“ najdeme třeba u autorského práva a „čtení“ znamenalo hlavně didaktiku čtení, dále porozumění textům (interpretace), kritické čtení (hodnocení), práci s metodou pozorného čtení (closed reading), anebo třeba čtení krajiny či stavebních výkresů. Pro tuto výkladovou rozmanitost jsem proto procházel i sylaby a propojenost s výukou.
Umělecké se prolíná s řemeslným, vedle prózy a poezie tedy sleduji i divadelní a filmovou scenáristiku. Ve výčtu předkládám rovněž rozmanitou výuku autorského psaní v cizích jazycích. Na pomezí uměleckého a neuměleckého stojí adaptace literárního díla a esejistika – obojí výběrově zařazuji tam, kde (na základě sylabů či rozhovorů s pedagogy) shledávám prostor pro individuální autorský projev.[6]
Pomíjím tedy předměty, jejichž tématem není vznik autorského uměleckého textu – a kde jde např. o kritické psaní a kritickou analýzu, vědecké psaní, vznik závěrečné práce (diplomové semináře), teorii o textu, o žánrech či o překlad. Stranou dávám také dokumentární tvorbu a tvorbu textů publicistických, administrativních a obchodních či marketingových (copywriting). A zrovna tak teoretické principy tvůrčího psaní pro ZŠ a SŠ, jež se objevují na pedagogických fakultách; častá je rovněž výuka souhrnně řečeno tvořivé komunikace (rozvoj komunikačních dovedností), jejímž cílem je absolventovo uplatnění na trhu (vyladěná komunikace s kolegy, nadřízenými, nejčastěji s klienty, prezentace odborného textu či projektu/výrobku/služby). A konečně jsem vyřadil ty předměty, které sice mému hledání dokonale odpovídají, ale odehrávají se v rámci placených cizojazyčných programů škol.
Vedlejším efektem tohoto „seškrtání“ je pro mne každopádně překvapivé zjištění, jak rozmanitým okruhům rozvoje psaní se naše vysoké školy věnují.
Údaje jsem zjišťoval pro akademický rok 2023/2024, výhradně v rámci veřejných a státních univerzitních vysokých škol.[7] Během podzimu dalšího akademického roku jsem získaná data aktualizoval a očistil o předměty, jež z více důvodů působily pouze jako pohrobci či zapomenuté, mrtvé schránky v prostředí robustních informačních studijních systémů.[8]
Do zkoumaných dat jsem ale nakonec zařadil i necelou desítku předmětů (tedy desetinu z celku), jež (dozajisté, anebo patrně) nejsou aktuálně vyučovány, zároveň jsou však deklarovanou součástí studijních plánů a v potenciální nabídce studijním oborům, a jsou tedy ve stavu „stand by“.
Na vyčerpávající přesnost ostatně rezignuji a vůli k mírné otevřenosti k datům podtrhuji i proto, že ve svém doktorském výzkumu mj. sleduji focus group studentů KATaP během celého jejich studia (2021–2025), jejich v čase se měnící zkušenosti konfrontuji se zkušenostmi studentů z jiných pracovišť a toto rozpětí půldekády je pro mne vodítkem, do jaké míry tolerovat ono „stand by“ v předkládaném zmapování předmětů. Zapíchnout špendlík do mapy času a ukázat dokonale přesný obraz aktuálního stavu se mi jeví jako nevýhodné, protože „teď a tady“ svým způsobem (výjimkami a zákonitými nečekanostmi) zkresluje obraz stav dlouhodobějšího. Takový obraz také rychle stárne.
Ostatně během pár měsíců od chvíle, kdy jsem ukončil sběr dat, do odevzdání tohoto textu se ke mně v setrvačnosti výzkumu dostala informace o zhruba desítce změn, jež by onu v čase zakotvenou mapu začaly v detailu přepisovat, avšak pro celek jde o okrajové, v podstatě „estetické“ změny a výuka autorského psaní se zdá být v univerzitním prostředí relativně stabilní[9]. Nejsme svědky fatálního zániku žádného předmětu, ale jistého zpřesňování: pedagogové se přesunují na jiná pracoviště či dochází ke střídání ve vedení předmětu, některé zůstávají v aktuálním semestru z různých důvodů neotevřeny, jiné se strategicky či experimentálně slučují apod. I podle rozhovorů, jež postupně vedu s pedagogy těchto předmětů, autorské psaní jen výjimečně na škole končí s odcházejícím pedagogem – předmět většinou zůstává a žezlo převezme někdo nový.[10]
Výše zmíněným omezením analýzy dat pouze na veřejné a státní univerzity (tedy vyloučením těch soukromých) nedochází k významnějšímu zkreslení celku. Přehlédnutím soukromých vzdělávacích institucí jsem konstatoval, že s daty by zahrnutí dalších sektorů nijak zvlášť „nehnulo“. Jednak na soukromých vysokých školách studuje pouhá desetina celkového počtu studentů, jednak pro mé téma připadají v úvahu pouze dvě: Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku se scenáristikou a zejména pražská Vysoká škola kreativní komunikace, jejíž součástí je někdejší Literární akademie, kde skutečně – a primárně – probíhá výuka autorského psaní; úhrnem jde ale o 0,2 procenta české studentské obce – tedy něco přes 700 studentů z 308 tisíc.[11] Porovnání veřejné a soukromé vysokoškolské výuky by bezpochyby stálo za hlubší prozkoumání, to však není předmětem tohoto článku ani mého disertačního výzkumu.
3 / Hypotéza
Před samotnými rešeršemi jsem poněkud pragocentricky očekával, že předměty sledovaného typu (budu jim zde pro zjednodušení říkat „výuka autorského psaní“) budou v největších univerzitních městech (tedy zejména v Praze a s odstupem v Brně), primárně na filozofických fakultách (obvyklé líhni spisovatelů či redaktorů) a dále na scenáristických oborech uměleckých škol. Literární psaní jsem nicméně očekával výhradně na „fildách“. A také jsem se domníval, že na menších univerzitách bude psaní spíše či zcela chybět.
Předpokládal jsem, že drtivě půjde o volitelné předměty (ovlivněn snad soudobou „volnočasovou“ společenskou rétorikou okolo práce v kultuře[12]), přednostně však určené magisterskému stupni studia (autorství je přeci „vyšší dívčí“).
V úsudku jsem se ale většinou méně či více mýlil.
4 / Analýza situace
Už s prvními rešeršemi jsem zjistil, že autorské psaní v tuzemském vysokoškolském prostředí pěkně kvete. Z tvrdých dat vyplynulo, že z celkového počtu 28 sledovaných VŠ nabízí autorské psaní 16 z nich. Ze všech 13 univerzitních měst se to týká hned jedenácti (vypadává jen technická Jihlava a Baťův Zlín).
4.1 // Kde nic není…
Na většině z 12 škol „bez zářezu“ by se vzhledem k jejich zaměření věnoval výuce autorskému psaní leda agilní školník v nočních kurzech pro pracující: jde o technické, zemědělské, veterinární univerzity (pražská trojka České vysoké učení technické, Vysoká škola chemicko-technologická a Česká zemědělská univerzita, dále Mendelova a Veterinární univerzita v Brně a konečně ostravská, jihlavská a budějovická technika) a obě státní školy (Policejní akademie a Univerzita obrany).
Absence psaní mě překvapila pouze na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, zejména vzhledem k silnému kreativnímu renomé Fakulty multimediálních komunikací (a snadno si podobný předmět představím i na tamní Fakultě humanitních studií). Autorskému psaní se nevěnují ani na Akademii výtvarných umění v Praze – na tom není nic šokujícího, zároveň by nebylo překvapivé potkat ho v době pučící interdisciplinarity právě zde.
4.2 // … či klame tělem
Čistě podle názvu školy bychom asi neočekávali autorské psaní na Vysokém učení technickém v Brně, na Technické univerzitě v Liberci ani na Vysoké škole ekonomické v Praze. Přesto zde figuruje, a u dvou ze škol dokonce zcela přesvědčivě: brněnská technika nabízí tvůrčí psaní v rámci Fakulty výtvarných umění, menší liberecká technika zase zastřešuje i humanitní a pedagogické obory, které jsou – tak jako na jiných školách – psaní otevřené.
Marketingově pojatý předmět Tvůrčí zpracování jazyka a textu na Fakultě informatiky a statistiky VŠE je v celém přehledu výjimkou. Uvádím ho díky dílčí práci se scenáristikou (seznamuje studenty s kreativitou reklamní praxe i autorské filmové tvorby), a jakkoli vnímám inovativní aktivitu oboru Multimédia v ekonomické praxi pozitivně, o vedení k autorství v tom smyslu, jaký sleduji, tato škola neusiluje. Ještě dodám, že právě předmět podobného typu bych očekával ve Zlíně.
4.3 // Výuka tvorbou
Při rešerši jsem nezohledňoval formální podobu předmětu – tedy zda jde o klasický seminář, či např. o intenzivní dílnu.
Převažujícím modelem je pravidelná dvousemestrální výuka. Běžná je i jednosemestrální podoba a vzácně i více než dvousemestrální (na AMU najdeme předměty, jež se „táhnou“ přes celé studium – ať už v podobě kondičního opakování, nebo se v nich postupně zvyšují požadavky na studenta). Jindy jde o intenzivní dílnu či o blokovou výuku, občas o kombinaci pravidelného semináře a workshopu.
Všechny mají nicméně status vysokoškolského, kredity ohodnoceného předmětu a to je podstatné.
4.3.1 /// Města
Tuzemský vysokoškolák má možnost přičichnout k autorskému psaní na devadesáti nabízených předmětech. Většinu (přes 60 %) nabízejí pražské a brněnské školy, nicméně nechybí ani v dalších devíti městech, která nabízejí dva až devět předmětů – píše se tedy ve všech městech s možností humanitního VŠ vzdělání, s výjimkou Zlína.
| Tab. 1: Výuka autorského psaní podle města a školy[13] | |
| Město / Škola | Předmětů |
| Praha | 34 |
| Akademie múzických umění v Praze | 21 |
| Univerzita Karlova | 11 |
| Vysoká škola ekonomická v Praze | 1 |
| Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze | 1 |
| Brno | 23 |
| Masarykova univerzita | 11 |
| Janáčkova akademie múzických umění | 9 |
| Vysoké učení technické v Brně | 3 |
| Olomouc | 9 |
| Univerzita Palackého v Olomouci | 9 |
| Pardubice | 5 |
| Univerzita Pardubice | 5 |
| Plzeň | 4 |
| Západočeská univerzita v Plzni | 4 |
| Ostrava | 3 |
| Ostravská univerzita | 3 |
| Opava | 3 |
| Slezská univerzita v Opavě | 3 |
| Ústí nad Labem | 3 |
| Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem | 3 |
| České Budějovice | 2 |
| Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích | 2 |
| Hradec Králové | 2 |
| Univerzita Hradec Králové | 2 |
| Liberec | 2 |
| Technická univerzita v Liberci | 2 |
| Celkový součet | 90 |
V Praze je dvakrát více studentů než v Brně, nabídka obou měst je nicméně relativně vyrovnaná (34, respektive 23 předmětů – při přepočtu „na hlavu“ tedy dokonce mírně vede moravská metropole). Důvody mohou být historické – Brno je tuzemskou kolébkou tvůrčího psaní (vyřezávanou zde dosud zejména Zbyňkem Fišerem na MU a dříve i Antonínem Přidalem na JAMU). Podobně silné slovo má autorské psaní v Olomouci (ta s 9 předměty sebevědomě uniká „pelotonu“ zbývajících měst; i Olomouc je díky Antonínu Bajajovi tradiční baštou tvůrčího psaní).
Zajímavé je také to, že obě nevelké umělecké akademie (AMU a JAMU) předčily s 30 předměty v tomto žebříčku místní univerzitní hegemony (UK a MU – ty nabízejí 22 předmětů).
4.3.2 /// Typy oborů
Nepotvrdila se ani moje další hypotéza: že tahounem autorského psaní budou filozofické fakulty. Na prvním místě jsou umělecké obory (kde se vyučuje přes 40 % těchto předmětů – a 21 z 39 pak nabízejí fakulty divadelní). Takřka čtvrtina všech předmětů se odehrává na pražské AMU (konkrétně a velmi vyrovnaně DAMU a FAMU).
| Tab. 2: Výuka autorského psaní podle zaměření oborů | ||
| Obory | Předmětů | v % |
| umělecké (a na umění zaměřené) | 39 | 43 % |
| humanitní (převážně filologické) | 23 | 26 % |
| pedagogické | 23 | 26 % |
| žurnalistické | 4 | 4 % |
| marketingové | 1 | 1 % |
| Celkový součet | 90 | |
Do budov filozofických fakult se sice chodí na 26 předmětů autorského psaní, ty jsou tam ale nabízeny rovněž obory pedagogickými a také divadelními a filmovými studii. Přímo humanitní obory jsou zastoupeny 23 předměty (tedy zhruba čtvrtina z celku; dodejme, že 20 z těchto 23 nabízejí filologické obory), což je na chlup stejně jako na fakultách pedagogických (případně pedagogických oborech jiných fakult), což pro mne bylo největším překvapením. Kreativního ducha jsem zkrátka očekával (jako důsledek klišé v mém uvažování) masivně na školách, kde se „rodí literatura“, a ne tam, kde se „rodí její učitelé“.
Z výzkumných rozhovorů s pedagogy, s nimiž jsem v posledním roce hovořil, i z množství studií a vysokoškolských kvalifikačních prací, jež se tématu věnují, se ukázalo, že tvůrčí psaní je pro pedagogiku veliké a již dvě dekády odborně probírané téma[14]: ne ve smyslu podpory vlastního spisovatelství, ale ve smyslu alternativního rozvoje zdravé kreativity dětí, jimž budou současní studenti pedagogických škol budoucími pedagogy. Systematičnost nasazování předmětů typu Tvůrčí psaní na „peďáky“ ukazuje, že už snad ani nejde o „alternativní“ výuku, ale o prověřenou, či přinejmenším rozsáhle prověřovanou metodu výuky na ZŠ i SŠ[15] – a tudíž je pochopitelný tak vysoký podíl pedagogických oborů v tomto žebříčku.
Z devíti českých pedagogických fakult nabízí Tvůrčí psaní (či obdobně nazvaný předmět, přičemž „psaní“ je obsaženo ve všech názvech) hned osm. Chybí jen v Ostravě, ale tam jej nabízí Filozofická fakulta v pedagogicky zaměřeném oboru. Nejvíce pozornosti má autorské psaní v Brně (6 předmětů), Plzni a Olomouci (po čtyřech). Pražská „pajda“ pajdá s pouhými dvěma předměty kdesi uprostřed žebříčku nabídky.
I na humanitních oborech (tedy typicky filozofických fakultách) se většina předmětů jmenuje Tvůrčí psaní (a „psaní“ mají v názvu všechny, s výjimkou Literární tvorby v Olomouci). Z deseti českých filozofických fakult najdeme takovou výuku na osmi z nich – chybí v Plzni a Ústí nad Labem. Navíc se učí ještě na „všeobjímající“ liberecké Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické.
Prim předmětů v humanitním vzdělávání tentokrát hraje Praha (6 předmětů) v závěsu s Pardubicemi (5) a s mírným odstupem Brna a Olomouce (po třech). Brno a Praha jako by se dohodly – Brno se zaměřuje víc na pedagogické využití psaní, Praha na filologické a navzájem si v tomto ohledu příliš nekonkurují.
Takřka čtyřicítku předmětů na uměleckých oborech a po třiadvaceti na pedagogických a humanitních oborech ještě doplňuje čtveřice na žurnalistice v Praze a Brně. Může se to jevit jako málo, nicméně si uvědomme, že budoucí novináři píší během studia prakticky neustále, avšak nikoli uměleckou tvorbu. Tvůrčí psaní – zejména na pražské žurnalistice – je tedy jedním z mnoha momentů, kdy studenti přicházejí do styku s psaním, a jde o předmět podstatný, pevně zakotvený do systému zevrubného školení studentů v psaném projevu.
4.3.3 /// Kde co hrajou
Jak lze vyčíst z údajů výše, humanitní (zejména filologické) a pedagogické vzdělávání využívající pro své cíle autorské psaní se odehrává rovnoměrně napříč českým univerzitním prostředím a z nabídky ukusuje něco přes polovinu sledovaných předmětů. V Praze je o chlup víc filologických, v Brně těch pedagogických.
| Tab. 3: Výuka autorského psaní podle zaměření oborů a města | ||
| Obory / Město | Předmětů | v %* |
| umělecké | 39 | 43 % |
| Praha | 22 | 24 % |
| Brno | 13 | 15 % |
| Olomouc | 2 | 2 % |
| Opava | 1 | 1 % |
| Ostrava | 1 | 1 % |
| humanitní | 23 | 26 % |
| Praha | 6 | 7 % |
| Pardubice | 5 | 4 % |
| Brno | 3 | 4 % |
| Olomouc | 3 | 3 % |
| Opava | 2 | 2 % |
| České Budějovice | 1 | 1 % |
| Liberec | 1 | 1 % |
| Hradec Králové | 1 | 1 % |
| Ostrava | 1 | 1 % |
| pedagogické | 23 | 26 % |
| Brno | 6 | 7 % |
| Plzeň | 4 | 6 % |
| Olomouc | 4 | 3 % |
| Ústí nad Labem | 3 | 3 % |
| Praha | 2 | 2 % |
| České Budějovice | 1 | 1 % |
| Hradec Králové | 1 | 1 % |
| Liberec | 1 | 1 % |
| Ostrava | 1 | 1 % |
| žurnalistické | 4 | 4 % |
| Praha | 3 | 3 % |
| Brno | 1 | 1 % |
| marketingové | 1 | 1 % |
| Praha | 1 | 1 % |
| Celkový součet | 90 | |
| * Pro snazší orientaci jsou údaje zaokrouhleny na celá procenta, což způsobuje, že součet občas nedosáhne či přesáhne 100 %. | ||
Psaní nicméně drtivě převažuje na uměleckých oborech, kde se lze potkat s 43 % předmětů tohoto typu. V Praze je přitom v nabídce takřka čtvrtina (22 předmětů) z celkového počtu, v Brně dalších 15 % (13 předmětů). V tomto ohledu zbývající tři města s obory orientovanými na umění (Olomouc, Ostrava a Opava) jen paběrkují (s jedním až dvěma předměty) – a připomeňme, že na podobných oborech v Ústí a Liberci psaní nenalezneme vůbec.
Nadvládě Prahy, respektive Brna se nicméně není čemu divit – podobně jako u žurnalistiky i zde platí, že malá země neunese nadpočet uměleckých škol, a u nás jsou koncentrovány právě do těchto dvou měst (AMU, UMPRUM, AVU v Praze, JAMU v Brně; nezmiňuji zde sice další školy generálně jiného typu s uměleckými fakultami či obory jako divadelní studia, hodně z nich ale i tak „bydlí“ v těchto dvou městech).
4.3.4 /// Psaní v cizím jazyce
Zajímavou podskupinu tvoří předměty autorského psaní vedené v cizím jazyce. Není jich vůbec málo – 22, tedy bezmála čtvrtina všech, což významně zužuje možnosti pro ty, kdo chtějí z jakéhokoli důvodu rozvíjet své autorské psaní v mateřském jazyce.
Nabídka cizojazyčných kurzů[16] je takřka vyrovnaná mezi pedagogickými a filozofickými fakultami (12, respektive 10 předmětů).
Praha a Brno se drží již zmíněného „modelu“ společného pokrytí výuky: Univerzita Karlova nabízí pět takových předmětů na Filozofické fakultě, Masarykova univerzita zase čtyři na Pedagogické. Olomouc v této subkategorii srovnala krok s Brnem, další tři předměty nabízí na „peďáku“ v Plzni. Zhruba polovinu kurzů vedou rodilí mluvčí.
Ze sylabů i výzkumných rozhovorů je zřejmé, že podobně jako se tvůrčí psaní coby pedagogická metoda zavádí do výuky školáků, tak funguje na pedagogických i filozofických fakultách jako trenažér pozornosti vůči povaze cizího jazyka – figuruje typicky na anglistikách a germanistikách, méně pak na romanistikách a slavistikách.
Tvůrčí psaní jako takovýto trenažér nicméně funguje stejným způsobem i v „národní“ výuce, v rámci bohemistiky.
4.4 // Cíle výuky
Výuka autorského psaní rozhodně (a pochopitelně) neprobíhá všude podle stejného klíče, přesto je evidentní, že drtivá většina z devadesátky zjištěných předmětů stojí na principech tvůrčího psaní[17].
Když ale dva dělají totéž, není to totéž. Na pedagogických oborech (a také na katedrách výchovné dramatiky uměleckých škol) procházejí studenti autorské psaní jako mentální kurz, jak pracovat kreativně s žáky, jak rozvíjet druhé, děti a dospívající. Na humanitních a zejména filologických oborech slouží psaní k hlubšímu pochopení funkce jazyka (mohlo by jít o „praktickou výpomoc teorii“, ať už jde o mateřský, či cizí jazyk), ale také ke kondičnímu rozepsání se, vzhledem k tomu, že studenti (a absolventi) jsou přímo předurčeni k publikování odborných textů.
Na obou typech škol se tedy píše z jiného důvodu než pro autorský umělecký rozvoj (jakkoli právě to je to první, co člověka napadne, že „tvůrčí psaní“ nejspíš nabízí). Naopak na uměleckých školách jde o rozvoj autorské osobnosti především: autorské psaní je zde prostředkem pro to, aby si student našel své téma, objevil svůj styl a udržoval autorskou kondici. Víc než kde jinde je právě na tomto typu škol potřeba zdůraznit význam autora, autorství a jedinečné autorské osobnosti.
Specifická je výchova k filmové scenáristice – i zde jde bezpochyby o zformování jedinečnéosobnosti, nicméně filmová branže (a zrovna tak divadelní praxe) vyžaduje značnou míru řemeslnosti; studenti jsou zde tedy vedeni k obojímu.
V kontrastu k tomu je řemeslnost (a rovněž celá oblast tvůrčího psaní) něco, co na mé domovské KATaP DAMU rezonuje v nepreferovaném odstínu: řemeslnost lze pochytit „jinde“, všelickde, a proto KATaP necílí k zdatnému a konkurenceschopnému produktu, ale nabízí prostor k procesu, k zformulování osobnosti. Jiné divadelní obory a katedry takto přísně „antiřemeslnicky“ dle mých zjištění neuvažují. Jedinečnost autorského výrazu je každopádně středobodem napříč uměleckými pracovišti.
Principy tvůrčího psaní jsou využívány ještě na žurnalistice – a opět z trochu jiného důvodu: zde jde především o to, aby se studenti – budoucí novináři – naučili vyjádřit slovem. Nejde ale o výchovu k umění, nýbrž o řemeslnou průpravu k univerzálnímu použití nabytých schopností v pozdější kariéře „rychloobrátkového“ mediálního psavce.
Pozoruhodné přitom je, že ačkoli jde o různé cíle, velice podobně formulovaná metodika prochází napříč sledovanými sylaby celého českého vysokoškolského spektra
Poupravuji tedy okřídlené rčení: Když pět (divadelníci, filmaři, žurnalisté, pedagogové a lingvisté) dělá tvůrčí psaní, není to totéž.
A samozřejmě je nutné dodat, že žádný z předmětů není ostře ohraničen a vymezen na černou a bílou. Záměry i prostředky se prolínají v paletě více barev, z nichž nicméně vždy jedna dominuje.
4.5 // Paleta předmětů
4.5.1 /// Typické tvůrčí psaní
Dvě třetiny sledovaných předmětů patří jednoznačně do kategorie „tvůrčí psaní“ a mají jeho typickou podobu: Pedagog přináší impulz k psaní v podobě konkrétního zadání. Takové psaní je vysloveně kondiční, obvykle probíhá přímo na hodině, vzácněji jde o úkol, na který má student čas do příštího setkání. Psaní na hodině odpovídají relativně nekomplikovaná zadání a také způsob hodnocení: mezi pedagogy panuje shoda, že není možné aplikovat na nepřipravené a časově významně omezené psaní (většinou 10–30 minut bez možnosti redakce), kterým se student často protrápí,[18] konstruktivně kritický přístup – ten je naopak uplatněn tam, kde student má na psaní týden či více.
Jde nejen o kondiční psaní, ale díky společnému zážitku ze spontánní a rozmanité (a díky předčítání i sdílené) kreativity také o motivační psaní. Texty samy sice málokdy přímo na místě překročí povahu polotovaru, ale mohou se stát odrazovým můstkem pro jiný, propracovanější tvar, k čemuž bývá student motivován pedagogem.
Takovéto primární zkušenosti s psaním a zážitky s autorstvím nabízí v ČR takřka 60 předmětů. Až na naprosté výjimky nesou označení Tvůrčí psaní, s nemnoha obměnami jako Kreativní psaní, Literární psaní či tvorba, Tvůrčí čtení a psaní (a patří sem i moje dílna Autorské kondice). Vyučovány jsou napříč jednotlivými typy škol. Dvacítka z nich jsou ovšem cizojazyčná psaní se specifickým účelem, jejž jsem popsal výše.
4.5.2 /// Specifické psaní
Některé předměty (Možnosti textu Karla F. Tománka[19] na DAMU či Literární tvorba Jana Němce[20] na JAMU) stojí na psaní bez pedagogova impulzu – tím je pouze požadavek přinést do příštího týdne (či měsíce) povídku (nebo jiný žánr) o zhruba takovém či onakém rozsahu. V tom případě je součástí hodin průběžné zveřejňování procesu tvorby a společná ideová dramaturgie či reflektování vznikajícího textu. A také pokyn pracovat na dalších verzích textu, s přihlédnutím k připomínkám.
Už vůbec žádný impulz zvenku k tvorbě nepřichází na dvojici předmětů KATaP DAMU Autorské čtení (disciplína zformulovaná Ivanem Vyskočilem) a moje Dramaturgie autorského textu. S autorskými texty a autorstvím se zde ale přirozeně pracuje a oba motivují k dalším verzím hodnocených textů. Základem obou je nicméně kultivace sebereflexe při tvorbě.
Na pomezí praktického tvůrčího psaní a literární teorie stojí Principy tvůrčího psaní (JAMU), Psaní jako tvůrčí proces (Olomouc) a Tvůrčí naratologie (VUT).
Přesah od psaní do publikační praxe má Tvůrčí psaní a redakční práce (brněnská teatrologie); a v Kurzu netvůrčího psaní (ostravská Fakulta umění) se recyklují žánry a styly autorů. Oba posledně zmíněné předměty pak zdůrazňují společnou reflexi textů jako klíčovou součást kurzu.
4.5.3 /// Specializované psaní
Nakonec je zde početná skupina druhově specializovaných předmětů (je jich takřka čtvrtina z celku) – tvůrčí psaní zaměřené na psaní básní (Pardubice, Ústí nad Labem) a esejů (Pardubice) a dále 21 řemeslných předmětů orientovaných na drama a scenáristiku (včetně textů pro performance a psaní pro audio) na DAMU/FAMU/JAMU (v jednom případě také na olomoucké katedře divadelních a filmových studií).
Pokud odečteme specializovanou a cizojazyčnou výuku a řemeslnou filmovou scenáristiku a divadelní dramaturgii, zůstává stále něco přes 40 předmětů, které se prostřednictvím psaní věnují obecnému rozvoji autorské osobnosti.
4.6 // Psát se musí(?)
4.6.1 /// Povinnost, anebo radost
Předpokládal jsem, že autorské psaní bude volitelná, doplňková aktivita. Ve skutečnosti je volitelná méně než třetina[21] předmětů (21), zatímco plná třetina jsou povinně volitelné (25) a nejvíc (takřka 40 procent) jsou ty povinné (29 předmětů).
Na žurnalistice FSV UK je navíc atyp v podobě „doporučeně volitelných předmětů“, čímž tamní dvojice Tvůrčích psaní získává na váze, jakkoli nezávazně. (Třetí takový předmět je zde v kategorii povinně volitelných.)
| Tab. 4: Výuka autorského psaní podle povinnosti předmětu a města | |
| Typ předmětu / Město | Předmětů |
| povinné | 29 |
| Praha | 13 |
| Brno | 6 |
| Pardubice | 3 |
| Ústí nad Labem | 3 |
| Hradec Králové | 2 |
| Olomouc | 1 |
| Plzeň | 1 |
| povinně volitelné | 25 |
| Praha | 5 |
| Brno | 4 |
| Olomouc | 4 |
| Ostrava | 3 |
| Liberec | 2 |
| Opava | 2 |
| Pardubice | 2 |
| Plzeň | 2 |
| České Budějovice | 1 |
| volitelné | 21 |
| Brno | 8 |
| Praha | 8 |
| Olomouc | 4 |
| Plzeň | 1 |
| Celkový součet | 75 (z 90) |
Povinné psaní probíhá převážně na uměleckých oborech (jde o 18 předmětů z 29; 12 z toho na AMU, 6 na JAMU), s velkým odstupem pak na pedagogických (6) a humanitních (4). Doplňuje je marketingově orientovaný předmět z pražské VŠE.
Je zajímavé, že ve spektru pedagogických a humanitních oborů nefiguruje mezi povinnými předměty vůbec Praha[22] ani Brno. Prahu nenajdeme v tomto ohledu ani mezi povinně volitelnými předměty, Brno sporadicky. Nabídka povinných a povinně volitelných předmětů je jinak rozprostřena rovnoměrně po celé univerzitní mapě. Zastoupení povinně volitelných je podobně vyvážené v jednotlivých typech oborů (na těch humanitních jich je 9, na pedagogických 8 a na uměleckých 7; u uměleckých jde o rozmanitou nabídku pěti univerzit včetně pražské AMU, chybí však brněnská JAMU), plus zmíněné psaní na pražské žurnalistice.
Bez ohledu na obor nicméně Praha (díky uměleckým oborům) dominuje žebříčku povinných předmětů (13) a ten s povinně volitelnými těsně vede (5). Brno je v obou případech druhé, napoprvé s velkým odstupem (6 povinných předmětů), v povinně volitelných jde o peloton měst, kde ani Praha nemá nikterak navrch.
4.6.2 /// Stupně studia
Bezmála polovina[23] předmětů (38) je určena pro bakalářský stupeň studia, čtvrtina (18) pak pro magisterský. Zbývající třetina je nabízena pro oba stupně – v součtu tedy jde o poměr 60 : 40 předmětům ve prospěch bakalářů.
Raritkou je zde jediný předmět určený přímo pro doktorské studium – jde o Kreativní psaní v angličtině na Univerzitě Palackého v Olomouci, celofakultní nabídku Filozofické fakulty v bloku „Soft Skills“. Doktorandi ani jinde od vedeného psaní pochopitelně odstaveni nejsou – bývá zvykem, že si svůj plán plní individuálně a zájemci si volí podobný předmět z nižších stupňů studia. Zjištěný důraz na bakalářské studium si však vykládám tak, že autorské psaní je na českých univerzitách bráno jako šikovný nástroj obecného „rozbroukání“[24] studentů a pro doktorandy může mít až příliš začátečnickou povahu. Ostatně za takovéto rozbroukání pro pozdější odborné psaní v angličtině (čemuž velí trend doby) považuji i olomoucký kurz pro doktorský stupeň – těžko jde o zájem univerzity dovést doktorandy ke spisovatelství.
| Tab. 5: Výuka autorského psaní podle stupně studia a města | |
| Stupeň studia / Město | Předmětů |
| bakalářský | 38 |
| Brno | 11 |
| Praha | 11 |
| Pardubice | 4 |
| Opava | 3 |
| Plzeň | 3 |
| Hradec Králové | 2 |
| Olomouc | 2 |
| České Budějovice | 1 |
| Ústí nad Labem | 1 |
| magisterský | 18 |
| Praha | 7 |
| Olomouc | 6 |
| Ústí nad Labem | 2 |
| Ostrava | 1 |
| Pardubice | 1 |
| Plzeň | 1 |
| bakalářský + magisterský | 22 |
| Brno | 10 |
| Praha | 8 |
| Liberec | 2 |
| Ostrava | 2 |
| doktorský | 1 |
| Olomouc | 1 |
| Celkový součet | 79 (z 90) |
V Praze se učí čtvrtina ze všech bakalářských předmětů a pětina magisterských,[25] v Brně dokonce více než čtvrtina bakalářských, ale pouze desetina magisterských (nicméně ani jeden z těchto předmětů není v jihomoravské metropoli určen výhradně magistrům, vždy je nabízen i bakalářům). Další města jsou v obou ohledech v patřičném odstupu.
Ve vstupní hypotéze jsem psaní očekával v pokročilejším magisterském studiu, avšak tato analýza ukázala převahu bakalářského studia, s obecným záměrem nechat studenty přivyknout k psaní. „Vinu“ na mém úsudku bude mít moje vlastní curriculum vitae, a sice roky strávené v prostředí umělecké školy (silně výběrovém a často požadujícím, aby měl uchazeč už něco „najeto“). Oporu pro svoje uvažování nacházím nicméně v tomto ohledu přece jen i v datech – 14 ze 40 předmětů pro budoucí magistry nabízí právě má alma mater, AMU. 8 z nich je zde dokonce povinných či povinně volitelných – důrazu na význam uměleckého autorského psaní jsem zkrátka zvykově naučen (či pro něj vyškolen) a vše ostatní v analýze je pro mě nové a objevné.
4.6.3 /// PZ aneb Top of the Tops
Ve zkoumání váhy „tvůrčího“ studia směřuji ještě hlouběji – v posledním kroku se ptám, kolik ze sledovaných předmětů patří mezi takzvané předměty profilujícího základu (PZ)[26], tedy pro kurikulum naprosto klíčové. Údaj jsem zjistil u 80 % předmětů[27] – a podle výsledků předchozích částí analýzy vcelku očekávaně konstatuji, že těch běžných jsou čtyři pětiny (60 zjištěných) a předmětů PZ je pětina, konkrétně 13.[28]
V popředí mezi předměty PZ jsou opět umělecké obory s 6 zastoupenými předměty (5 z nich je na pražské AMU). Čtyři tvůrčí předměty PZ nabízí pedagogické obory (Plzeň, Olomouc a Liberec), tři pak filozofické fakulty v Pardubicích a Ostravě.
Brno, ač kolébkou tuzemského tvůrčího psaní a z jiných hledisek jeho velice důležitým ambasadorem, v tendenci zjištěné v předchozích částech výzkumu do této skupiny neproniklo.
| Tab. 6: Výuka autorského psaní a předměty profilujícího základu (PZ) | |
| Škola | Předmětů PZ |
| Akademie múzických umění v Praze | 5 |
| Ostravská univerzita | 2 |
| Univerzita Palackého v Olomouci | 2 |
| Univerzita Pardubice | 2 |
| Technická univerzita v Liberci | 1 |
| Západočeská univerzita v Plzni | 1 |
| Celkový součet | 13 (z 90) |
Pokud chceme vystoupat na pomyslný vrchol autorského psaní v českém univerzitním školství a nasadíme opravdu přísné síto (vybereme pouze povinné předměty PZ), propadne jím 90 % předmětů. Ze zůstavších osmi je hned 5 předmětů z AMU (4 z toho z DAMU, z 12 celkem na této fakultě vyučovaných; optikou účastníka školy, kde jde o rozvoj tvůrčí osobnosti, tedy zase o trochu více chápu, proč jsem v celé této analýze prapůvodně očekával převahu psaní „umělecky orientovaného“). Dva filologické předměty nabízí pardubická univerzita a jeden olomoucká Pedagogická fakulta. Bakaláři mají k dispozici 5 předmětů, magistři 4.
Tak nízká čísla by mohla nahrávat spekulacím, že jde o statisticky neprůkazný, sezónně proměnlivý výsledek šikovného poskládání proměnných, nicméně PZ se váže k desetiletému trvání akreditace oboru, a jde tedy naopak o stabilní a podstatnou zprávu o tom, jakou váhu má v našem vysokém školství autorské psaní. Zvažme ji každý sám dle sklonů k pesimismu či optimismu.
Na téhle špici už neplatí, že předměty se jmenují „tvůrčí psaní“; a také se tu projevuje úzká profilace: tři předměty směřují k dramatu (Základy tvůrčího projevu a Dramaturgická tvorba na katedře činoherního divadla DAMU, Dramatizátorský seminář pak na katedře výchovné dramatiky tamtéž), jeden k filmovému scénáři (FAMU: Scenáristická dílna), jeden k poezii (UPCE: Seminář tvůrčího psaní II), jeden využívá psaní k uchopení cizího jazyka (UP: Kreativní psaní pro učitele německého jazyka).
Zbývají tedy pouhé dva – z hlediska literární druhovosti „otevřenější“, obecnější – předměty věnované autorskému psaní: jednak Seminář tvůrčího psaní I v Pardubicích (který učí po takřka čtvrt století Jiří Studený, jeden z „dream teamu“ českých pedagogů tvůrčího psaní) a jednak Autorské čtení na DAMU (předmět koncipovaný už v osmdesátých letech 20. století Ivanem Vyskočilem a od půlky let devadesátých kontinuálně figurující jako hlavní předmět KATaP DAMU, vedený vždy aktuálním vedoucím katedry).
Oba předměty důvěrně znám a je bezesporu zajímavé, jak moc se od sebe liší – asi jako den a noc. Úkolem tohoto článku je nicméně analýza mapy; komparaci jednotlivé nabídky se budu věnovat jindy a jinde.
4.7 // Kdo je dnes ve sborovně
Aktuálně nalezneme u předmětů rovnou stovku jmen pedagogů. Dvě třetiny z nich vyučují jediný předmět, třetina pak nejméně dva; devět pedagogů je podepsáno u tří až pěti předmětů.
Tak je tomu např. na MU, kde hned čtyři předměty definoval Zbyněk Fišer a jež se významně liší: První dva, Tvůrčí psaní pro bohemisty a Tvůrčí psaní pro posluchače MU, mají sice totožný základ, ale seminář se skrze formální uzavřenost prvního (jen pro studenty specializovaného studia) či naprostou otevřenost druhého (pro kohokoli z celé univerzity) nese ve zcela odlišné atmosféře i pedagogově přístupu. Ze stejného důvodu – typem posluchačů – probíhá jiným způsobem i Tvůrčí psaní pro cizince a z logiky věci se pak odlišuje předmět Tvůrčí psaní a vědecká práce (který ostatně právě pro odbornou povahu do přehledu ani nezahrnuji). Zbyněk Fišer je ten, kdo tvůrčí psaní v českém vysokém školství před 30 lety zaváděl[29] (tehdy jej přizval Zdeněk Kožmín, jenž je se svým „tvořivým slohem“[30] z osmdesátých let 20. století pravým otcem české podoby výuky autorského psaní),[31] po celou dobu jej rozvíjí, interdisciplinárně jej přenesl i do překladatelství, pedagogiky, a dokonce výtvarné výchovy.
Není divu, když otec-zakladatel svoje téma tak široce zkoumá, ale podobně „zarytých“ pedagogů je víc, někteří učí psaní i na více školách. Na druhou stranu zhruba třetinu předmětů obsluhují pedagogické tandemy (či jich je dokonce za předmět zodpovědných ještě více). Málokdy to ale znamená, že učí ve dvojici – většinou se ve výuce střídají.
Lidé bohužel pomíjejí, ale předměty už mají svoji relativně dlouhou historii spjatou s konkrétními katedrami a také svoje zavedené či vyhlížené následovníky.
4.8 // Otevřenost a dostupnost
„Ideální síto“ povinných předmětů profilujícího základu výše ukázalo na osm seminářů. Těch se účastní odhadem a úhrnem stovka studentů. Jde tedy o vysoce exkluzivní „zboží“, protože v akademickém roce 2023/2024 studovalo na českých veřejných a státních univerzitách 286 tisíc studentů.[32]
Co ale opačný pohled: lze otevřít autorské psaní co nejširší studentské obci?
Na dotčených fakultách studuje 70 tisíc studentů.[33] Zapsat si takový předmět do (jakékoli formy novodobého) indexu má tedy čistě hypoteticky možnost každý čtvrtý student v ČR. Nicméně – kolik z nich nejenže „má možnost“, ale i zaručeně může vzít pero, piják a papír (nebo pořádně ořezanou dotykovou tužku a tablet) a na podobný předmět skutečně vyrazit?
Míru otevřenosti jednotlivých předmětů lze částečně vyčíst opět ze sylabů a studijních plánů (v nich je pouze 9 předmětů z 90 vysloveně uzavřeno jiným než mateřským oborům; naopak i mimo ně cílí deklarovaně 22 předmětů), částečně ji odhaduji z vlastní zkušenosti (umělecké obory jsou co do velikosti malé a výuka bývá z kapacitních důvodů uzavřená jen pro konkrétní katedru – platí to více či méně pro 24 takových předmětů) a částečně to lze usoudit z typu předmětu (ty volitelné – jsou tu ještě 3 takové nezařazené – bývají otevřené; povinné a povinně volitelné jsou naopak obvykle uzavřené – těch je ještě 11).[34] Suma sumárum: z mezioborového hlediska to není žádná sláva – odhadem třetina předmětů je otevřená i jiným oborům.
V datech se skrývají i opravdové možnosti škol. Zjistili jsme už, že největší nabídku autorského psaní mají obory umělecké – a ty mají zároveň komorní podobu studia, co se množství studentů týče. Na některý ze sledovaných předmětů se tudíž může reálně zapsat zhruba polovina studentů brněnské i pražské divadelní fakulty (studuje jich tam něco přes 300, respektive 500). Na FAMU (necelých 600 studentů) se může naráz rozepsat třetina budoucích absolventů.
Pak už jdou ale čísla strmě dolů a zase z trochu jiného úhlu pohledu ukazují možnou váhu autorského psaní v kurikulu českých škol: první humanitní škola v žebříčku – pardubická filda – uspokojí svojí nabídkou psaní desetinu studentů (z rovného tisíce), všechny ostatní fakulty (je jich 21 z 26 v žebříčku) jsou s to vyhovět studentům v počtu 4 procent (z 1500 studentů opavské fildy) až po 0,6 procenta (z 3200 studentů pražské Fakulty humanitních studií a brněnské Fakulty sociálních studií).
| Tab. 7: Výuka autorského psaní: Velikost fakulty a nabídka předmětů | ||
| Škola / Fakulta | Počet studentů fakulty | Předmětů |
| Univerzita Karlova | 20313 | 11 |
| Filozofická fakulta | 5957 | 5 |
| Pedagogická fakulta | 5582 | 2 |
| Fakulta sociálních věd | 5503 | 3 |
| Fakulta humanitních studií | 3271 | 1 |
| Masarykova univerzita | 14484 | 11 |
| Filozofická fakulta | 6263 | 4 |
| Pedagogická fakulta | 4932 | 6 |
| Fakulta sociálních studií | 3289 | 1 |
| Univerzita Palackého v Olomouci | 10536 | 9 |
| Filozofická fakulta | 5281 | 5 |
| Pedagogická fakulta | 5255 | 4 |
| Univerzita Hradec Králové | 4146 | 2 |
| Pedagogická fakulta | 2964 | 1 |
| Filozofická fakulta | 1182 | 1 |
| Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích | 2982 | 2 |
| Pedagogická fakulta | 2000 | 1 |
| Filozofická fakulta | 982 | 1 |
| Vysoká škola ekonomická v Praze | 2747 | 1 |
| Fakulta informatiky a statistiky | 2747 | 1 |
| Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem | 2648 | 3 |
| Pedagogická fakulta | 2648 | 3 |
| Technická univerzita v Liberci | 2581 | 2 |
| Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická | 2581 | 2 |
| Ostravská univerzita | 2261 | 3 |
| Filozofická fakulta | 1737 | 2 |
| Fakulta umění | 524 | 1 |
| Západočeská univerzita v Plzni | 2161 | 4 |
| Fakulta pedagogická | 2161 | 4 |
| Slezská univerzita v Opavě | 1491 | 3 |
| Filozoficko-přírodovědecká fakulta | 1491 | 3 |
| Akademie múzických umění v Praze | 1075 | 21 |
| Filmová a televizní fakulta | 567 | 9 |
| Divadelní fakulta | 508 | 12 |
| Univerzita Pardubice | 1000 | 5 |
| Fakulta filozofická | 1000 | 5 |
| Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze | 534 | 1 |
| katedra volného umění | 534 | 1 |
| Vysoké učení technické v Brně | 378 | 3 |
| Fakulta výtvarných umění | 378 | 3 |
| Janáčkova akademie múzických umění | 334 | 9 |
| Divadelní fakulta | 334 | 9 |
| Celkový součet | 69671 | 90 |
S přihlédnutím k obvyklé kapacitě těchto seminářů (na uměleckých školách je to 5–10 studentů, na ostatních 15–30, řekněme tedy 20 průměrně) může každopádně po Česku naráz rozvíjet autorské psaní v univerzitní sféře zhruba 2000 studentů.
Není to málo (pokud by se každý z nich stal spisovatelem, utoneme v záplavě knih), ale zároveň to není moc – „učit se psát za kredity“ může každý 150. student, a psaní si tudíž s méně než jednoprocentním podílem na celkovém počtu studentů udržuje (ať už záměrně, či nechtěně) svou výlučnost.
5 / Rozcestník na závěr
Zmapování vysokoškolské výuky autorského psaní nepřineslo žádné šokující zjištění typu, že bez zápočtu z tvůrčího psaní se nedostane k diplomu student VSČHT. „Svůj k svému,“ řekl bych – autorské psaní nepřekvapí na uměleckých oborech, žurnalistice, filologii a s vysvětlením o aplikovatelnosti oboru ani na pedagogice. Jak již bylo zmíněno v předchozích částech, v podstatě na žádném ze jmenovaných oborů nechybí a zdá se být po 30 porevolučních letech etablováno, navíc v tak rozmanité podobě.
Analýza situace mi posloužila jako odrazový můstek k dalšímu výzkumu: tématem mé disertační práce je sice snaha formulovat obecný vztah autora a „spolupracující autority“, nahlížím jej však zejména optikou předmětu KATaP DAMU Autorské čtení. Díky předložené analýze jsem jednak seznal „těžkou“ váhu právě tohoto předmětu v konkurenci dalších, jednak jsem mohl z vyučovaných předmětů vybrat několik, které se od Autorského čtení dostatečně odlišují a doplňují pestrost nabídky. Na ty jsem se poté zaměřil detailněji – jednak jsem několik z nich absolvoval semestrálními náslechy včetně aktivní „studentské“ účasti, jednak jsem absolvoval výzkumné rozhovory s jejich pedagogy a studenty. Porovnat na základě nabytých zkušeností možnosti a okolnosti výuky autorského psaní je ale už úkolem pro jiný text.
Za případné komentáře a podněty vám budu vděčný (petr.novotny@damu.cz).
6 / Literatura a prameny
Studijní plány a sylaby předmětů v studijních informačních systémech přístupných z webových rozcestníků vysokých škol.
Cowan, Andrew. „The Rise of Creative Writing“. In Hewings, A., Prescott, L., a Seargeant, P. (eds.). Futures for English Studies. Londýn: Palgrave Macmillan, 2006.
Čunderle, Michal, a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika Autorského čtení. Praha, 24. 4. 2023. Osobní archiv autora.
„Doporučené postupy pro přípravu studijních programů“ [online]. Národní akreditační úřad pro vysoké školství. 8/2017 [cit. 7. 11. 2024], s. 5. Dostupné z: https://www.nauvs.cz/attachments/article/71/Dopor_postupy_pro_pripravu_SP_2017_01_08.pdf.
Fišer, Zbyněk. Tvůrčí psaní: Malá učebnice technik tvůrčího psaní. Brno: Paido, 2001, s. 23–30.
Fišer, Zbyněk, a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika tvůrčího psaní. Brno, 18. 4. 2024. Osobní archiv autora.
Fišer, Zbyněk. „Tvůrčí psaní“ [online]. Metodický portál RVP.cz. 21. 10. 2005 [cit. 14. 9. 2024]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/367/tvurci-psani.html.
Healey, Stephen Peter. The Rise Of Creative Writing And The New Value Of Creativity [disertační práce]. University Of Minnesota, 2009.
Jonák, Pavel. „Tvůrčí psaní ve vyprávěních“. Memo. 2022, roč. 12, č. 2.
Kožmín, Zdeněk. Tvořivý sloh: malé traktáty a malé scénáře. Praha: Victoria Publishing, 1995.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 22. 1. 2024 [cit. 7. 9. 2024]. Dostupné z: https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html. Viz tabulka F21 (studenti podle vysoké školy/fakulty).
Novotný, Vladimír, a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma redakční práce. Praha, 14. 10. 2021. Osobní archiv autora.
Rut, Přemysl, a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika Autorského čtení a tvůrčího psaní. Praha, 23. 1. 2023. Osobní archiv autora.
Studený, Jiří, a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika tvůrčího psaní. Pardubice, 21. 10. 2024. Osobní archiv autora.
„Tvůrčí psaní“ [heslo; online]. Metodický portál RVP.cz; Pedagogický lexikon. Naposledy upraveno 17. 11. 2011 [cit. 14. 9. 2024]. Dostupné z: https://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/T/Tv%C5%AFr%C4%8D%C3%AD_psan%C3%AD.
Tento výstup vznikl na Akademii múzických umění v Praze v rámci projektu „Autorský text jako vysokoškolská disciplína” podpořeného z prostředků Účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2023 a 2024.
Úvodní obrázek: psaní Nablízko 2024. Foto: Irina Degtereva
[1] Článek vznikl jako jeden z výstupů výzkumného projektu “Autorský text jako vysokoškolská disciplína” podpořeného v letech 2023–24 v rámci Studentské grantové soutěže Akademie múzických umění v Praze.
[2] Healey, Stephen Peter. The Rise Of Creative Writing And The New Value Of Creativity [disertační práce]. University Of Minnesota, 2009, s. 70–71. / Fišer, Zbyněk. Tvůrčí psaní: Malá učebnice technik tvůrčího psaní. Brno: Paido, 2001, s. 23–30. Dále jako Fišer. Tvůrčí psaní, 2001.
[3] Cowan, Andrew. „The Rise of Creative Writing“. In: Hewings, A., Prescott, L., a Seargeant, P. (eds.). Futures for English Studies. Londýn: Palgrave Macmillan, 2006.
[4] Jonák, Pavel. „Tvůrčí psaní ve vyprávěních“. Memo. 2022, roč. 12, č. 2, s. 15. Dále citováno jako Jonák. „Tvůrčí psaní ve vyprávěních“, 2022.
[5] K pojmu „výuka autorského psaní“: Při diskusi nad mým tématem vyvstala v doktorském semináři KATaP DAMU kritická otázka, zda lze autorství učit. Učit totiž mohu řemeslu (které sice je součástí autorství, ale nejde o autorství celé). Autora mohu vést, provázet, navádět (ale také zavádět), jeho talent lze podporovat, popohánět (či brzdit), nicméně na nic z toho není zaručený „učební plán“ a vše se děje v konstelaci více okolností, z nichž ta praktická tvoří jen jeden z dílů – jak o tom mluví i Přemysl Rut:
„Některé rozměry (nároky, postupy, podmínky…) jakéhokoli ,tvoření‘ jsou osvojitelné a jiné jsou neosvojitelné. Něco se můžeš naučit – je dobré udělat, co se dá, a nespoléhat na genialitu. Ale taky je dobré vědět, že se vydáváme do krajů, kde působí ještě jiné síly než ty, které jsme jakžtakž ovládli a už to s nimi umíme. A že nakonec právě ty druhé rozhodnou, jestli si z té cesty přineseme jen to, co jsme si předem představovali, nebo něco i pro nás objevnějšího.“ (Rut, Přemysl (KATaP DAMU), a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika Autorského čtení a tvůrčího psaní. Praha, 23. 1. 2023. Osobní archiv autora.)
Zbyněk Fišer zase připomíná argument zastánců tvůrčího psaní v prostředí amerických univerzit: „Psaní lze nacvičit stejně jako hru na hudební nástroj, bez talentu však ani ten, ani onen cvičící žák úspěchu nedojde. Škola však může talenty podporovat a jejich nadání rozvíjet.“ (Fišer. Tvůrčí psaní, 2001, s. 24.)
Berme tedy pojmy „výuka“ a „učit“ v tomto článku selským rozumem jako slova v praxi se běžně vyskytující a nehledejme za nimi vymahatelné definitivy. Ostatně každý pedagog v kabinetu po dopití kávy prohlásí: „Jdu učit,“ bez ohledu na to, že si uvědomuje, že učit autorství nelze. (V případě „výuky autorského psaní“ by tedy měl ve dveřích „správně“ zahlásit spíše: „Jdu empaticky nahlížet potencialitu autorského procesu svých studentů.“)
[6] Vybírám podle klíče, zda se v předmětu pracuje s původní autorskou tvorbou a autorstvím. Např. na FAMU, ale i dalších na film orientovaných pracovištích je k nalezení ještě dost předmětů věnovaných adaptaci s vyloženě řemeslným programem, kde nejde o rozvoj autorské individuality, ale o efektivní využití cizího díla. Hranice mezi autorským psaním a řemeslnou adaptací je pochopitelně tenká a těžko definovatelná, přesto jasně rozeznatelná. Píšu svoje, anebo zpracovávám cizí. Kde chybí to první (píšu svoje), takový předmět nezohledňuji, přestože je v podobných sylabech „autorství“ občas skloňováno. (Např. Filmová adaptace Davida Jařaba na FAMU: „Předmět slouží k práci s literárními texty jako inspiračním zdrojem potenciálních motivů, dramatických situací, dramatických postav a myšlenkových konceptů, které po překladu do filmového jazyka ožívají v transformované podobě a s novým autorským rozměrem.“ Viz https://sp.amu.cz/cs/predmet302FAD1.html.)
[7] Zdroj dat o počtu studentů veřejných a státních škol a jejich jednotlivých fakult: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 22. 1. 2024 [cit. 7. 9. 2024]. Dostupné z: https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html. Viz tabulka F21 (studenti podle vysoké školy/fakulty). / Zdroj dat o jednotlivých předmětech: studijní plány a sylaby předmětů v studijních informačních systémech přístupných z webových rozcestníků vysokých škol.
[8] Na okraj: Jakkoli vysoké školy v ČR využívají různé studijní informační systémy a nebylo snadné se jejich daty „prokousat“, nakonec jsem drtivou většinu údajů získal. Nezdolnou vysokohorskou stěnou je pouze systém UK.
[9] Jonák. „Tvůrčí psaní ve vyprávěních“, 2022, s. 15. Setrvalost „tvůrčí pedagogické mapy“ potvrzují i data mojí analýzy.
[10] Několik příkladů: na JAMU učí Hana Slavíková po Antonínu Přidalovi, na MU Jitka Cholastová po Zbyňku Fišerovi, v Hradci Králové převzala Nella Mlsová výuku po svém otci Janu Dvořákovi, na DAMU navázal na Jaroslava Vostrého Milan Šotek a s principy a modely práce Ivana Vyskočila pokračuje každý z následných vedoucí KATaP DAMU.
[11] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 22. 1. 2024 [cit. 7. 9. 2024]. Dostupné z: https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html. Viz tabulka F21 (studenti podle vysoké školy/fakulty).
[12] Viz v široké společnosti rozšířený narativ, že umění je přece koníček, hlučnější varianta sbírání známek, a je troufalé chtít za tuto činnost finanční ohodnocení. Veřejná diskuse získala na síle v nedávné době kvůli vládnímu schválení statusu umělce. Viz např. Šafka, Václav. „Umění je také práce. Johana Lomová a Anna Štičková o Statusu umělce“ [online]. Novinky.cz / Právo, příloha Salon. 12. 4. 2023 [cit. 15. 12. 2024]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-umeni-je-take-prace-johana-lomova-a-anna-stickova-o-statusu-umelce-40428275.
[13] Zdrojem dat v této i dalších tabulkách jsou stejně jako v celém článku informace získané z portálu MŠMT ČR, studijních informačních systémů vysokých škol a sylabů předmětů a zachycují stav v akademickém roce 2023/2024. Analýzu a syntézu dat do podoby tabulek provedl autor.
[14] Viz zejména Fišer, Zbyněk, a kol. Tvůrčí psaní v literární výchově jako nástroj poznávání. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
[15] Viz odborné články a hesla na Metodickém portálu RVP: Fišer, Zbyněk. „Tvůrčí psaní“ [online]. Metodický portál RVP.cz. 21. 10. 2005 [cit. 14. 9. 2024]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/367/tvurci-psani.html. / Dále viz „Tvůrčí psaní“ [heslo; online]. Metodický portál RVP.cz; Pedagogický lexikon. Naposledy upraveno 17. 11. 2011 [cit. 14. 9. 2024]. Dostupné z: https://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/T/Tv%C5%AFr%C4%8D%C3%AD_psan%C3%AD. Tvůrčí psaní je zde jednou z „aktivizujících výukových metod“. / Rovněž viz vysokoškolské kvalifikační práce s tématem „tvůrčí psaní a pedagogika“ vyhledatelné na portálu Theses.cz provozovaném Fakultou informatiky Masarykovy univerzity.
[16] Terminologická poznámka: „kurz“ či „seminář“ jsou pro mne v této práci ekvivalentem „předmětu“ a užívám je čistě pro stylistické rozhojnění.
[17] Opět viz „Tvůrčí psaní“ [heslo; online]. Metodický portál RVP.cz; Pedagogický lexikon. Naposledy upraveno 17. 11. 2011 [cit. 14. 9. 2024]. Dostupné z: https://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/T/Tv%C5%AFr%C4%8D%C3%AD_psan%C3%AD.
[18] „Neudiví nás, když v cestovním deníku spisovatele nalezneme doznání tohoto typu: ,Stále ta úzkost v okamžiku psaní…‘“ Blanchot, Maurice. Literární prostor. Přeložili Marie Kohoutová a Michal Pacvoň. Praha: Herrmann & synové, 1999, s. 257.
[19] Jména pedagogů jednotlivých předmětů uvádím záměrně pouze ve specifických případech.
[20] Pro úplnost dodávám, že průběh předmětu Literární tvorba má několik fází, v nichž se Němec střídá s Hanou Slavíkovou. Práce s povídkou probíhá v poslední čtvrtině běhu.
[21] Z celku 75 předmětů, u nichž jsem dovedl údaj dohledat. Neúspěšný jsem tedy byl u 15 předmětů, z toho 8 tvoří ty z Univerzity Karlovy (s čestnou výjimkou FSV UK), jejíž studijní informační systém a studijní plány musí představovat oříšek i pro aktivní studenty. Zbývajících 7 neurčených předmětů je takříkajíc „tam či onde“, nikoli koncentrovaných k jedinému „hříšníkovi“. / U 6 předmětů se údaj liší dle oboru, kterému je nabízen – pro zjednodušení zohledňuji pouze vyšší stupeň povinnosti.
[22] Pokud se tedy nějaká výjimka neskrývá na UK v informačně skoupém SIS.
[23] Z celku 79 předmětů, u nichž jsem údaj dohledal. V 11 „děravých“ sylabech a studijních plánech opět „vítězí“ s 8 předměty Univerzita Karlova.
[24] Parafrázuji autorský terminus technicus Michala Čunderleho, který jím popisuje svoji pedagogickou úlohu. „[…]chtěl jsem studenty rozbroukat. […] moje intence byla taková, aby se nebáli.“ Čunderle, Michal (KATaP DAMU), a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika Autorského čtení. Praha, 24. 4. 2023. Osobní archiv autora.
[25] Čísla by byla ještě vyšší, znát úplná data 8 předmětů z UK zmíněných už v poznámkách výše.
[26] „Doporučené postupy pro přípravu studijních programů“ [online]. Národní akreditační úřad pro vysoké školství. 8/2017 [cit. 7. 11. 2024], s. 5. Dostupné z: https://www.nauvs.cz/attachments/article/71/Dopor_postupy_pro_pripravu_SP_2017_01_08.pdf. / Pro pořádek dodávám, že pro akreditační úřad je podobně závažný rovněž „základní teoretický předmět profilujícího základu“ (obvykle ZT), žádný takový však mezi 90 předměty nenajdeme. Je to logické, neboť nejde o primárně teoretické, ale o praktické či nanejvýš prakticko-teoretické semináře.
[27] Tedy 73 z 90. Vyšší absence je tentokrát pochopitelná: V systému českého vysokého školství jde sice o zásadní informaci, ale zároveň je tato kategorie zaváděna teprve postupně (nařízením vlády z roku 2017) v rámci reakreditací oborů (jejichž platnost je obvykle deset let, dosud je tedy platných mnoho oborů bez této povinnosti). Nicméně nepřekvapí, že osmička nedostatečně popsaných předmětů z UK figuruje i zde. Škoda. / U 2 předmětů se údaj liší dle oboru, kterému je nabízen – pro zjednodušení upřednostňuji informaci, že JE součástí PZ.
[28] Přidávám nejokrajovější možnou poznámku: Jeden z předmětů zde vlastně není uveden správně, je totiž zařazený do PZ jako volitelný předmět, což není dle pravidel možné. Nebudu jej prozrazovat a kolegům z jiné univerzity zbytečně zatápět a detektivu Bretschneiderovi přeji příjemnou zábavu při prověřování tuzemských studijních systémů. Věřím, že než se jimi prokouše, nová reakreditace stopy zahladí.
[29] Kromě Fišera je nutné zmínit i Jana Dvořáka, který s lektorováním psaní začal na univerzitě v Hradci Králové, a Antonína Bajaju v Olomouci. Viz Studený, Jiří (Katedra literární kultury a slavistiky, Fakulta filozofická UPCE), a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika tvůrčího psaní. Pardubice, 21. 10. 2024. Osobní archiv autora. / Rovněž viz Jonák. „Tvůrčí psaní ve vyprávěních“, 2022.
[30] Viz Kožmín, Zdeněk. Tvořivý sloh: Malé traktáty a malé scénáře. Praha: Victoria Publishing, 1995.
[31] Fišer, Zbyněk (Ústav české literatury, Filozofická fakulta MU), a Novotný, Petr. Výzkumný rozhovor na téma pedagogika tvůrčího psaní. Brno, 18. 4. 2024. Osobní archiv autora.
[32] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 22. 1. 2024 [cit. 7. 9. 2024]. Dostupné z: https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html. Viz tabulka F21 (studenti podle vysoké školy/fakulty).
[33] Tamtéž. Dodejme, že detailnější čísla týkající se jednotlivých kateder MŠMT nenabízí. / Viz rovněž Tab. 19.
[34] O 10 zbývajících předmětech jsem nedovedl zjistit v tomto směru nic bližšího.