Kateřina Mocová:

MYSLÍME DIVADLEM, MĚNÍME SVÉ NÁVYKY, SEBE, TÍM I LIDI KOLEM  

(Divadelní tvorba ve specifických skupinách: s lidmi se znevýhodněním mentálním, psychickým, fyzickým, sociálním i jiným a divadelními profesionály jako tým)

Jaké označení si přejeme? Divadlo komunitní, sociální, autorské, devised, někdy i dokumentární, inkluzivní, participativní, imerzivní… Od všeho kousek. Začali jsme tomu v roce 2011 říkat specifické divadlo.

Vytváříme novou komunitu, která se vyjadřuje skrze umění, respektujeme se navzájem, někteří z nás nemají profesionální divadelní vzdělání.

Estetickou komunikací, prostřednictvím umění, sdílíme myšlenky, ideje, zkušenosti. Nezaměřujeme se jen na estetický prožitek, ale i na porozumění sobě samým, sobě navzájem, společenským tématům, politickým či environmentálním problémům, tělesnému i duševnímu zdraví. Díky tomuto pochopení se kultivujeme, jako kolektiv rosteme. Pěstujeme nadhled, k situacím (divadelním i životním) se stavíme jako ke hře, která nás zajímá, baví, a to se vší zodpovědností. Autorským přístupem, tedy v otevřeném/flexibilním systému, hledáme osobní i osobité formy, obsahy a interpretace jevištního sdělení na základě individuálních zkušeností. Vytváříme (si) novou realitu, opakujeme ji a také měníme s každou reprízou, s novým publikem. Tyto repetice proměňují i naše vlastní myšlenkové koncepty. Změnili jsme se. Tím, že se učíme, stále se vylepšujeme, upgradujeme i své komunikační vzorce.

Nově zformovaná realita vytváří i „čerstvé“ vztahy mezi jednotlivými účastníky jevištních realizací, performancí, eventů, instalací… Tento dynamický proces, nejen estetického vyjádření, je založen na autenticitě sdělení. Slova jsou nedostatečná, je jich potřeba jen velmi málo.

Kultivujeme sami sebe i sebe navzájem na platformě specifického uměleckého praktikování, respektujeme své odlišnosti, vzniká kolektivní prožitek. Diváci nejsou pasivními příjemci informací, obrazů, ale spoluvytvářejí nové významy. Vzniká specifický, bezpečný prostor pro dialog, kde i složitější (složenější) individuální zpráva dozrává do kolektivního pochopení a tvorby nového obsahu a smyslu.

Společný růst prostřednictvím umění

Vzniká silné propojení mezi všemi účastníky hry samotné, ale i mezi těmi, kteří hře přihlížejí. Tento týmový rozvoj (v tom nejlepším slova smyslu) posiluje naši vznikající a upevňující se komunitu, která si přeje být civilizovaná, kultivovaná. Nesoutěžíme, uctivým přístupem k sobě i ostatním vytváříme laskavé prostředí pro hledání a zkoušení různých uměleckých výstupů. Dodržujeme dohodnutá etická pravidla, každou zkouškou se je v divadelním kolektivu učíme lépe praktikovat, a tak se obohacujeme na úrovni celé skupiny, ne jen na té individuální. V průběhu tvorby uměleckého díla měníme své staré návyky chování, jednání i prožívání, zvyšujeme svou citlivost a emapatii, učíme se lépe naslouchat, sdílet.

Divadelní tvorba ve specifických skupinách je autorský, interaktivní, dynamický proces, ve kterém umělec a divák reagují na sebe navzájem, spoluvytvářejí nový smysl i společný prožitek na základě otevřené osobní výpovědi. Důraz ve tvorbě je kladen na originální koncepci a autenticitu hereckého projevu tak, aby vznikl prostor k hlubšímu reflektování a pochopení společenských témat, a to v dialogu jeviště a hlediště. Pokud tato komunikace proudí, vznikají nejen nové estetické zážitky, ale i nově vyzkoumané poznatky, metody a metodologické přístupy. Skrze performační aktivity můžeme pak aktuálně odhalené umělecké, sociální, kulturní i individuální problémy a poznání reflektovat s širší veřejností. Estetická komunikace je prostředkem (nástrojem) pro zkoumání, kultivaci a interpretaci současných globálních i individuálních témat i nás samotných. Tím, že si zkoumané uvědomujeme, měníme sebe. „Divadelní komunita“ je pevnější, aktivnější, respektující. Tedy i jako umělecký tým (projektový) udržitelnější.

Studijní specializace Divadelní tvorba ve specifických skupinách na DAMU je realizována od roku 2014. Zaměřuje se na vznik a průběh tvorby divadelního umění lidí s různým hendikepem. Na studium, průzkum, výzkum, praxi, hledání nových postupů. Rozpracovává základní principy a metodiky, ve kterých nachází způsoby, jak pracovat s lidmi se specifickými potřebami s cílem odhalit jejich talent, a to především skrze rozvoj jejich pohybové, výtvarné a herecké kreativity.

Do roku 2024 probíhala na půdě Katedry alternativního a loutkového divadla AMU v Praze, od ledna 2025 se zabydlí na Katedře autorské tvorby a pedagogiky. Jejími studenty jsou mladí lidé napříč všemi oboru AMU, kteří se rozhodli tvořit spolu s lidmi s jinakostí, se specifickými potřebami.  Všichni aktéři se zde učí  „specifické“ řeči: komunikaci, jež je založená na: 1. vzájemném respektu, 2. vnímavosti i všímavosti, 3. radostném a klidném jednání, 4. zodpovědnosti za sebe i specifické kolegy, 5. za kultivování citlivosti a empatie současně. Za těchto etických podmínek se začíná zkoušet. Vzniká konkrétní performační aktivita, někdy divadelní inscenace. Nezáleží na tom, jestli devised, participativní, imerzivní, video, dokument, jestli existuje fixní příprava/stavba chystaného divadelního kusu, nebo úplně něco jiného, vždy je však vytvářen prostor, kdy je všechno možné. Inkluzivním přístupem, poznáváním a rozklíčováním složitého terénu se zdolá většina překážek. Tvorba pro divadelní vyjádření a komunikaci lidí se specifickými potřebami často probíhá skrze práci s loutkami, ty jednají jako živé bytosti, stávají se živými bytostmi, mluvit nemusejí, a přesto probouzejí citlivost herců i publika, pochopení tématu. Díky loutkám pěstujeme také rovnost, empatii a aktivní účast všech participujících bez ohledu na jakékoli případné znevýhodnění.

Autorské divadlo se více než dvacetipětiletou praxí osvědčilo jako nejvýhodnější, nejprůchodnější volba pro divadelní tvorbu se specifickými divadelníky. Vyhovuje i specifickým potřebám diváků. Jakékoli osobní téma je uchopováno a zpracováváno s nadsázkou a humorem. Vítány jsou výzvy, omezení jsou nastavená jen v našich mindsetech. Strach a perfekcionismus jsme propustili. Tvoříme svobodně, s radostí.

Zdroje: staří filosofové Indie a Číny, dále Sokrates, Platón, a z moderních např. Hannah Arendtová, Claire Bishop, Judith Butler, Fred Costa, Mario Forest, Michel Foucault, Alice Koubová, Miroslav Petříček, Ivan Vyskočil.

Tato studie vznikla na Akademii múzických umění v Praze v rámci výzkumných aktivit Ústavu pro výzkum a studium alternativního, loutkového a specifického divadla podpořených z prostředků Institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace, kterou poskytlo MŠMT v roce 2024.

_{Autorka je šéfredaktorkou tohoto časopisu, avšak nebyla zapojena do recenzního řízení ani do rozhodování o přijetí tohoto rukopisu k publikaci.}

_{Úvodní obrázek: inkluzivní divadelní setkání. Foto: Vladimír Novák}