Vladimír Mikeš SEN, SNĚNÍ A ZDÁNÍ Sueño – znamená spánek a sen. A také snění v dvojím smyslu: jednak toužení po něčem, jednak to, co se ve snu zdá, a tedy samo zdání. Hamlet uvažuje o snech, které by se ­– k jeho zděšení –  mohly zdát i „ve spánku smrti“, a tedy být pokračováním bytí, z kterého není úniku. Být tím bolestným […]
Vladimír Novák Specifické divadlo jako otevřený sdílený dialog Poměrně dlouhá izolace během covidové doby znamenala pro oblast sociálního a specifického divadla značný posun ve vnímání a rehabilitaci tématu. Přinesla rapidní zvýšení zájmu o něj – a co je velmi potěšující, i z řad studentů DAMU. A to ze všech oborů na fakultě. Jen čas některých studentů, ve snaze dohnat vše zameškané, […]
Vladimír Mikeš VIDĚT A BÝT VIDĚN; DIVADLO (THEATRON) MÍSTO, KDE SE DÍVÁ A NABÍZÍ POHLEDŮM Dívat se: Podívaná. Vidět – být viděn – vidět se vidět: proplétá se celým divadlem a souvisí s pohledem na svět a s pojetím těla. Když se zastavíme u Schechnerova  setkání s indickou realitou (ale platí to i o Brookovi či Carrièrovi) – je to vždycky otázka: co […]
ZDROJE K ANTROPOLOGICKÉMU A SOCIÁLNÍMU DIVADLU (DIVADELNÍ TVORBĚ VE SPECIFICKÝCH SKUPINÁCH) ARENDTOVÁ, Hannah. Vita activa neboli O činném životě. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2007. AUGÉ, Marc. Antropologie současných světů. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1999. ARTAUD, Antonin. Divadlo Antonina Artauda II – Texty. 1. vyd. Kulturní dům hlavního města Prahy, 1988. BARBA, Eugenio. Divadelní antropologie. In Svět a divadlo, číslo 4/1994, s. […]
Vladimír Mikeš POHLED ZA HERECTVÍ Před lety jsme založili divadelní antropologii, která se zabývá tím, co je na divadle nejdůležitější – tedy člověkem vstupujícím na scénu. I na scénu každodenního života. Ne divadlem pro divadlo. Ptá se, jak žít a jak jednat v životě. Zkoumá vztah člověka ke světu. Divadelní antropologie je otázka vztahu k druhým a nelze ji nastolovat v společenství, které […]
© s-e-t, Klara Pernicova, Teluro, Wordpress