Jakob Keller SOCIÁLNÍ CÍTĚNÍ IVANA VYSKOČILA IVAN VYSKOČIL JAKO PSYCHOLOG V ZÁCHYTNÝCH DOMOVECH PRO MLADISTVÉ & ODRAZ TÉTO ZKUŠENOSTI V JEHO LITERÁRNÍ A DRAMATICKÉ TVORBĚ Opírám se zde mimo jiné o méně čtený zdroj, tím je Vyskočilova diplomová práce z psychologie, napsaná na FF v roce 1957: K úloze psychologa v záchytných domovech pro mladistvé. V ní je již patrný […]
Jakub Korčák THE POETRY OF PEDAGOGY BY MARIA OSIPOVNA KNEBEL Experience of Active Analysis in the pedagogical process When I, as her student, first saw Maria Osipovna Knebel at her age of 84, as a small, white-haired old woman who, with the support of her assistants, carefully shuffled into the rehearsal room of the Russian Institute of Theatre Arts in […]
Michal Čunderle STUDENTSKÉ AUDIONAHRÁVKY JAKO STOPY SEMINÁŘE AUTORSKÉHO ČTENÍ Tento text je jistým doplněním článku Zuzany Pitterové Dírkami v kšiltovce (SET 2023/1), v němž reflektuje svou zkušenost s natáčením audioknih se studenty DAMU a dosti otevřeně nás zve do své tvůrčí kuchyně, anebo spíš badatelny, mluvíme-li o uměleckém výzkumu. Je doplněním o širší, dnes již historický kontext a také doplněním o posluchačskou odezvu. […]
Marianna Kozak PROČ DĚMIDOV? V březnu 2017 v Praze na DAMU v rámci symposia The S Word: Merging Methodologies prezentoval prof. Andrei Malaev-Babel knihu Nicolai Demidov Becoming an Actor-Creator, na jejímž anglickém vydání se podílel jako editor a spolupředkladatel. Jeho prezentace i kniha samotná vyvolaly zvědavé i pobouřené dotazy, jelikož v mnohém si dovolil rozporovat účinnost tzv. systému Konstantina S. Stanislavského, který ostatně byl […]
Vladimír Mikeš SEN, SNĚNÍ A ZDÁNÍ Sueño – znamená spánek a sen. A také snění v dvojím smyslu: jednak toužení po něčem, jednak to, co se ve snu zdá, a tedy samo zdání. Hamlet uvažuje o snech, které by se – k jeho zděšení – mohly zdát i „ve spánku smrti“, a tedy být pokračováním bytí, z kterého není úniku. Být tím bolestným […]
Klára Pernicová NABÍDKA JAK ŽÍT S ANIMACÍ Nabízím možnost, jak se stavět k animaci, jak ji vnímat a žít s ní. Znamená to přístup ke všemu, co nás obklopuje a s čím spolužijeme, tedy se světem, jenž je naší neoddělitelnou součástí. Chci nabídnout možný způsob, jak žít s ním a v něm, jak být zároveň jeho součástí a jeho pozorovatelem. O animaci budu mluvit […]
Vladimír Novák Specifické divadlo jako otevřený sdílený dialog Poměrně dlouhá izolace během covidové doby znamenala pro oblast sociálního a specifického divadla značný posun ve vnímání a rehabilitaci tématu. Přinesla rapidní zvýšení zájmu o něj – a co je velmi potěšující, i z řad studentů DAMU. A to ze všech oborů na fakultě. Jen čas některých studentů, ve snaze dohnat vše zameškané, […]
Vladimír Mikeš VIDĚT A BÝT VIDĚN; DIVADLO (THEATRON) MÍSTO, KDE SE DÍVÁ A NABÍZÍ POHLEDŮM Dívat se: Podívaná. Vidět – být viděn – vidět se vidět: proplétá se celým divadlem a souvisí s pohledem na svět a s pojetím těla. Když se zastavíme u Schechnerova setkání s indickou realitou (ale platí to i o Brookovi či Carrièrovi) – je to vždycky otázka: co […]
ZDROJE K ANTROPOLOGICKÉMU A SOCIÁLNÍMU DIVADLU (DIVADELNÍ TVORBĚ VE SPECIFICKÝCH SKUPINÁCH) ARENDTOVÁ, Hannah. Vita activa neboli O činném životě. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2007. AUGÉ, Marc. Antropologie současných světů. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1999. ARTAUD, Antonin. Divadlo Antonina Artauda II – Texty. 1. vyd. Kulturní dům hlavního města Prahy, 1988. BARBA, Eugenio. Divadelní antropologie. In Svět a divadlo, číslo 4/1994, s. […]
Klára Pernicová ANIMACE V PŘIROZENÉM VNÍMÁNÍ SVĚTA Animace je bezesporu fundamentem loutkového divadla. To ale v žádném případě nemůže znamenat, že je to něco, co máme jít hledat pouze do divadla (nebo případně ještě do filmu) a jenom tam. Spíše je animace něčím, co do sebe divadlo přijímá a s čím pracuje, co si ale půjčuje z toho nejobecnějšího vnímání světa, aniž by […]